Žalm 40,4
David byl vyproštěn z veliké tísně. Jeho srdce tím bylo tak šťastné, že Bůh mohl na jeho rty vložit chvalozpěv.
Všichni vykoupení byli podobně jako žalmista vyproštěni z „jámy zkažení“ a z „bláta bahnivého“ (3. v.+), tj. byli vyvedeni ze své hluboké bídy hříchu a nesmírnou měrou posilněni a rozradostněni. Jejich srdce je naplněno takovou radostí, že oslavují Boha za Jeho nevypravitelnou milost.
Nemusí již volat o vykoupení, ale mohou za ně děkovat a jásat nad tím. Bylo by zlé, kdyby zadržovali Pánu chválu a dík. Když s Ním ale věrně chodí, budou před sebou stále mít onen úžasný výjev: jak On ve Své lásce na kříži za ně podstoupil soud, byl Bohem opuštěn a nechal přes Svou svatou hlavu přehnat se všechna vlnobití a bouře Božího hněvu. Zavržen lidmi a Bohem trestán pro naše hříchy ‒ tak tam visel a učinil smíření za naši vinu. Kdo z Jeho lidu, když svému srdci promítne, co Pán pro něho vytrpěl, a jak ho vysvobodil od hříchu, smrti, soudu a ďábla, a především pak jak dokonale oslavil Boha ‒ kdo z nás by pak ještě mohl zůstat němý a neoslavovat Ho? Kéž by naše rty oplývaly díkem a chválou!
Jeden mladý věřící muž, který velice rád zpíval, se jednoho dne přistihl, že bezmyšlenkovitě zpívá nějakou odrhovačku. Slyšel ji někde zpívat. Zhrozil se a hned to vyznal Pánu. Přitom si vzpomněl na nadepsaný verš z Písma. Jistě, Boží děti mají „nové písně“. Bůh je vložil do úst Svých vykoupených a jsou to chvalozpěvy. Jejich obsahem je láska k Bohu, s níž On poslal Svého jednorozeného Syna na tento svět, aby spasil hříšníky. Jsou to písně děkování za Jeho milost a věrnost, za Jeho slitování s Jeho lidem a za Jeho péči.
Neměli by mít všichni spasení skutečnou potřebu srdce zpívat milovanému Pánu Ježíši a Bohu Otci písně díků a chval? A to nejen ve shromáždění, nýbrž také doma, kde k tomu máme tolik času a příležitostí? Všude sice nemůžeme zpívat nahlas, ale ve svých srdcích Mu smíme vždycky zpívat. Žel že se v dnešní době tak málo zpívá. Zpěv se přenechává jiným. Pořizují se nahrávky písní a duše se radují z umělecky vytříbeného zpěvu jiných lidí. To však nejsou žádné chvalozpěvy z našich úst. „Tehdy zpíval Mojžíš a synové izraelští píseň tuto Hospodinu.“ (2. M. 15,1) Možná že jsi ji „někdy“ také zpíval. Proč umlkly tvé chvalozpěvy? Neleží v cestě nějaká překážka? Nepodmanil si tvé srdce svět se svými melodiemi a písněmi? „Zpytujme… a ohledávejme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu“ (Pláč Jer. 3,40) i v této věci!