Mezi nesčíslnými divy Stvořitele jsou ucho a oko velice důležité orgány. Bez nich je normální život nemožný. Mají ale být zaměřeny na Boha a Jeho slovo, na Jeho činy a Jeho věc. U Evy tomu tak nebylo, a proto hřích vešel na svět. Nyní přirozený člověk propůjčuje své ucho věcem, které jsou proti Bohu. Podněcován žádostmi těla používá své smysly k svému znečistění, což nakonec vede do věčné záhuby. Bůh ještě dává příležitost, aby člověk obrátil své oči a své uši k lepším, Božím věcem, k činění pokání a k uvěření v oběť Ježíše za hříšníky. Tím hříšník dostane pokoj s Bohem a věčný život. Odmítnutí Boží nabídky milosti je největší pošetilost, jaké se někdo může dopustit.
Jakým věcem propůjčuješ své ucho ty, který vyznáváš, že jsi skrze krev Ježíše dosáhl a máš odpuštění svých vin? „Vizte, co slyšíte“, říká Pán v Ev. Marka 4,24. Neposlouchej nečisté, světácké řeči a vtipy, dvojsmyslné řeči nebo zlá náboženská učení. „Kdo chodí s moudrými, bude moudrý“ říká Šalomoun v Přísl. 13,20. ‒ „Vizte, jak slyšíte“, praví se v Ev. Lukáše 8,18. Pamatuj na to, když se ve shromážděních mluví o Božím slovu. Nepociťuješ, že jsi vzhledem k Božím věcem trochu povrchní nebo ledabylý, nebo máš předsudky proti bratrovi, který právě mluví? Pak tvoje lampa nestojí na svícnu. Přijmi Boží slovo s jednoduchým (prostým) srdcem, a pak budeš slyšet správně. V Přísl. 4,25 se praví: „Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.“ Chceš-li žít v praktickém obecenství s Pánem, pak se nemůžeš dívat na všechno, co se nabízí očím. Jenom hledění na Pána přináší požehnání. „Nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením,“ praví Kazatel 1,8. Den co den a všude má člověk příležitost vnímat svýma očima úžasná díla Stvořitele. Kdo pro to má smysl a pochopení, toho oko se hleděním nenasytí. Jenže mnoho, přemnoho lidí dává přednost dívání se na jiné věci, ačkoli mohli v tom, co bylo učiněno, rozeznávat Všemohoucího. Jednou před Ním budou bez omluvy (Řím. 1,20). Satan nabízí dost předmětů k dívání se, ať už v zábavních podnicích, na ulici, v obrázkových časopisech, v internetu nebo i jinými prostředky. Vzdor tomu se oko člověka ničím z toho nenasytí. Chce stále vidět něco nového, ba i horšího, protože co se narodilo z těla, tělo je. Ale jaký bude konec?
Stejně tak je tomu se slyšením ucha. Ani ono se nemůže naplnit, i kdyby slyšelo nevím jak mnoho dobrého a zlého. Ďábel dovede namíchat to, co je užitečné, se zlým, aby tak zatemnil mysl člověka. Protože přirozený člověk má nejraději to, co je nečisté, je pro ďábla snadnou věcí táhnout ho do věčné záhuby. Ale ani tam ucho nikdy nebude úplně naplněné slyšením vlastních a cizích sebeobžalob. ‒ Jak naprosto jinak vypadá život věřících, kteří chodí s Pánem! Jakmile Pavel před Damaškem uviděl slávu Pána, nemohlo se jeho oko nasytit hleděním vírou na tuto slávu. Toto hledění vede věřícího od slávy k slávě (2. Kor. 3,18). Víra objevuje na Pánu Ježíši vždy nové slávy. Věřící nastavuje své ucho především Božímu slovu, a čím radostněji to dělá, tím více se bude přesvědčovat, že ucho nikdy nebude plné; nikdy nebude říkat: Již dost! Není možné bez škody postrádat shromáždění. V nebesích budeme věčně vidět a slyšet slavné věci!