Matouš 27,22+
Tuto otázku položil zástupce římské okupační moci náboženským vůdcům židovského národa. Přivedli k němu Ježíše spoutaného a požadovali, aby nad Ním vyřkl rozsudek smrti. Pilát byl na rozpacích a snažil se dostat se z těžké situace tím, že přenechal volbu samým Židům: rozhodnou se pro Barabáše ‒ lupiče, anebo pro Ježíše? Národ se nerozhodl tak, jak si Pilát myslil. Přáli si lupiče Barabáše. Proto ta jeho otázka.
Ale tuto otázku by si měl, ba musí si ji položit každý, kdo slyšel o osobě Ježíše Krista. Proč? Protože tento spoutaný stojící před římským správcem nebyl obyčejný člověk. Byl to věčný Boží Syn, který přišel z nebe, stal se člověkem jako je každý jiný, až na to, že neměl žádný hřích, a jako takový měl jméno Ježíš. Význam toho jména je totiž: „Hospodin je spasení“. Přišel, aby spasil lidi, kteří se k Bohu obrátili zády, kteří proti Němu zhřešili. Ale jak? Tím, že se stal jejich zástupcem, když šlo o Boží spravedlivý soud nad hříchem.
Co odpověděli Židé? „Ukřižován buď!“ A co říkají lidé dnes? Přestaň s tím, prosím tě; já s Ním nechci mít nic společného! ‒ Jenomže Ježíši Kristu, Božímu Synu, se nikdo nevyhne. Kdo Ho dnes, jsa si vědom svých hříchů, nechce přijmout jako svého Spasitele, bude se s Ním jednou muset setkat jako se soudcem světa.
Kříž Pána Ježíše se stal dvojnásobným svědectvím, které podnes neztratilo svou váhu. Jednak svědčí o nekončící nenávisti světa proti Kristu. Židovští vůdcové, kteří chtěli tohoto jim nepohodlného Ježíše z Nazareta odstranit, měli před tím světským soudcem jen jedno naléhavé přání: „Ukřižuj ho!“ Jakmile římský zemský správce vznesl nějakou námitku o nevinnosti spoutaného, křičeli tím více. Požadavek: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“ přehlušil nakonec všechno, i slabé pokusy soudce o propuštění nevinného. „A rozmáhaly se hlasy jejich i předních kněží. Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.“ (Luk. 23,23.24) Avšak kříž Pána Ježíše nesvědčí jen o nenávisti lidí, nýbrž také o neskonalé lásce Krista. Měl moc obhájit se a zničit všechny Své žalobce (Mat. 26,53; Jan 18,36). Ale nebránil se. Dobrovolně šel tou cestou z lásky k Svému Otci, jehož vůli se snažil za všech okolností naplnit. Avšak stalo se to také z lásky k nám. Chtěl nás, ztracené, vykoupit. K dosažení toho musel obětovat Svůj život. „Poněvadž tedy mne hledáte, nechtež těchto, ať odejdou.“ (Jan 18,8) Po celou věčnost bude kříž svědectvím Jeho lásky ke mně a k tobě. „Syn Boží… zamiloval mne a vydal sebe samého za mne.“ (Gal. 2,20)