Filemonovi 20
Je to jen malý dopis, který Pavel napsal Filemonovi, ale ukazuje nám, jaké city může Boží milost způsobit v srdci a životě toho, kdo se cele oddal Pánu.
Každý čtenář si jistě povšimne dvojí zmínky o užitečnosti (11. a 20. v.). Nuže vysvětlení není těžké, připomeneme-li si, že jméno Onezimus znamená „užitečný“. Pavel osobně poznal, že Onezimus dělal svému jménu čest. A tak nyní může poukázat na to, že bývalý otrok byl „tobě i mně“ užitečný. Jak milé svědectví o tom, co Boží milost učinila z dřívějšího „neužitečného“ otroka!
Avšak táž milost se nechtěla zastavit u tohoto apoštolova předmětu, nýbrž měla se rozšířit i na Filemona. Pavel mluví o tom, jak je mu u srdce; ale je to řeč lásky a důvěry. Nepřeje si od Filemona nic menšího, než mít z něho užitek, a aby jeho srdce bylo občerstveno. Jak dojemná to je řeč! Jak by i nás měla povzbudit, abychom si navzájem byli užiteční a abychom byli občerstvením srdcím spolupoutníků! Vždyť jde o projevy citů Ježíše, jež v nás mohou působit k povzbuzení těch, kdo spolu s námi následují Pána.
Kolik hřejivého tepla a srdečnosti vyzařuje z Epištoly Filemonovi! Jeden bratr tu mluví k bratru jako přítel k příteli. Pavel píše jako „vězeň Krista Ježíše“ Filemonovi, „milovanému“. Víme, co mu leželo na srdci a s jakou láskou se zastává Onezima. Ale chování apoštola, který se v 9. verši nazývá „Pavel starý“, k jistě mnohem mladšímu Filemonovi je poučné i pro nás. Jaké pokorné smýšlení a jaké obecenství víry mluví z dnešního verše! Bezděky se nám vybavují slova, která Pavel napsal Římanům, když měl touhu uvidět je a být v jejich středu potěšen „skrze společnou i vaši i mou víru“ (Řím. 1,12). Takové chování dokazuje pravost bratrské lásky.
Všichni, kteří na sobě zakusili spasitelnou milost, jsou nyní schopni být si vzájemně užiteční. Tato myšlenka staví náš osobní život do světla Božího slova, takže si můžeme položit otázku: „Byli jsme spolubratřím, sestrám vždy k užitku?“ Anebo jsme pouze hledali vlastní užitek a prospěch? Bůh nám bohatě požehnal a tím nás uzpůsobil, abychom si byli vzájemně užiteční. Jsme opravdu tací, anebo svým životem způsobujeme neklid a těžkosti? Nejen dary jsou dány „k užitku“, jak to čteme v 1. Kor. 12,7, nýbrž všichni, kteří patříme do Boží rodiny, máme být bratru či sestře užiteční. Budeme-li tuto výsadu uskutečňovat, bude nejedno „srdce v Kristu“ osvěženo (Izajáš 41,6).