Jan 14,21.23
Mnozí věřící jednají tak, jako by Pán nevyjádřil žádné myšlenky a žádná přání. A je-li jim na to ukázáno, bývají i tací, kteří se vyzývavě ptají, zda to je někde přikázáno. Ukazuje to ‒ nemáme-li říci něco víc ‒ na určitý stav, který je daleko vzdálen od Kristova srdce, a na naprostý nedostatek služby v úzkém, důvěrném obecenství s Pánem. Takové srdce, které je s Ním spojené, nebude čekat na nějaký příkaz, aby teprve pak jednalo, nýbrž bude s opravdovou vážností zpytovat Jeho myšlenky a nebude otálet, aby vždy odpovídalo na Jeho přání. Tím nechceme tvrdit, že by v Novém zákoně nebyla žádná ustanovení, nýbrž chceme jen ukázat na žalostný stav lhostejnosti vůči přáním Kristova srdce, na skutečně nízký stav, v němž se někdo domnívá, že musí Pánu sloužit jenom tehdy, dostane-li k tomu příkaz. Je-li to Kristus, jenž mne naplňuje, budu se snažit poznávat Jeho myšlenky, Jeho přání, a podle toho, jak je budu znát, nenechám si ničím zabránit uskutečňovat je.
„…A Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a příbytek u něho učiníme,“ pokračuje Pán Ježíš (23. v.). Je snad nějaká větší výsada, než dostat návštěvu božských Osob? V 1. Mojž. 18 čteme, že Abraham takovou návštěvu dostal. Bylo mu tenkrát 99 let a bydlil u terebintů v Mamre, když „ukázal se jemu Hospodin“ a s Ním dva andělé (1. M. 18,1.2).
Lot nemohl mít podíl na takové výsadě. Když ti dva andělé šli později dále a vyhledali také jeho a ohlásili mu bezprostřední soud nad Sodomou, chtěli přenocovat na ulici (přesněji: na náměstí u městské brány, jež bylo tržištěm ‒ 1. M. 19,2). Zavítali k němu teprve na jeho naléhavou prosbu. Jak by se mohli cítit dobře u takového muže, který „den ode dne hleděním i slyšením spravedlivou duši… trápil“ bezbožnými skutky Sodomských? Chceme-li být považováni za hodné obdržet návštěvu božských Osob, musíme vést před Bohem svatý a věrný život. To dělal Abraham.
Možná že si někdo myslí, že dnes už nikdo nemůže počítat s takovou návštěvou božských Osob ve svém domě. Ale cožpak Pán v dnešních verších nemluví o takové návštěvě? Neměl by snad myslet opravdu to, co říká? Chce se zjevit těm ze Svého lidu, kteří Ho milují a zachovávají Jeho slovo. A nejen On sám, nýbrž On a Otec chtějí přijít a učinit příbytek u takového věřícího, tj. mít trvalé místo v jeho srdci. To je mnohem více, než co poznal Abraham. Nechtějme se tedy, milí bratři a sestry, nechat připravit nevěrným způsobem života o onu vysokou výsadu, že můžeme v každodenním životě okoušet obecenství s Otcem a se Synem!