1. Mojžíšova 1,4.5
Jako jsou světlo a tma ve stvoření od sebe oddělené, jsou oddělené také v duchovním smyslu a my máme toto rozdělení respektovat. Protože člověk nemá rozlučovat to, co Bůh spojil, nemá ani spojovat něco, co Bůh rozdělil. Den a noc jsou od sebe zcela jasně rozdělené, stejně tak pravda a blud, spravedlnost a bezbožnost. „Neboť jaké je společenství spravedlnosti s nepravostí? A jaké obecenství světla s temností?“ (2. Kor. 6,14+) Jistěže naprosto žádné ‒ jakékoli obecenství je vyloučeno. Slepý člověk ovšem nemůže vidět rozdíl mezi dnem a nocí. Tápe i v pravé poledne ve tmě a v nejistotě. Nemá oči pro světlo. Ať je slunce vysoko na obloze, anebo země je zahalena tmou, jemu je to jedno. Avšak slunce tu přesto je a svítí, a ti, kdo ho mohou vidět, se radují z jeho slavného jasu. Chodí ve světle a tím ujdou tisícerému klopýtnutí. „Chodí-li kdo ve dne, nenarazí, neboť světlo tohoto světa vidí.“ (Jan 11,9+)
Stejně světle a jasně jako slunce svítí také „to pravé světlo“. Avšak důležitou otázkou je: Vidíme je? Máme pro ně zrak? Toto světlo vysílá své paprsky pomocí Božího slova. Je náš zrak jasný nebo zakalený anebo dokonce osleplý? Bůh nám oznámil Svou vůli. Varuje nás před nerovným jhem. Jako je nemožné spojení světla s tmou, nemůže být ani spojení mezi věřícím a nevěřícím. Zkoušejme tedy všechna svá spojení a svazky ve světle tohoto slova Písma.
Světlo se nedá spojit s tmou. Pokouší-li se někdo držet se jednou rukou pevně Krista a druhou světa, je to marné a skončí to jen zmatkem a zahanbením. A přesto jak mnoho křesťanů to dělá! Je mnoho těch, kteří, jak se zdá, se ustavičně zaměstnávají otázkou, kolik si toho mohou uchovat ze světa, aby se přitom nemuseli úplně vzdát jména a výsad křesťana. Je to hrozné zlo a v podstatě sobectví. Je už dost smutné, chodí-li lidé v bezbožnosti svých srdcí, ale oč horší je, jestliže svou vlastní vůli a žádosti své přirozenosti spojují se jménem Krista! Již prorok Jeremiáš před tím varoval, když řekl: „Zdaliž kradouce, mordujíce a cizoložíce i křivě přísahajíce, a kadíce Bálovi, též chodíce za bohy cizími, jichž neznáte, přece choditi a postavovati se budete před obličejem mým v domě tomto, kterýž nazván jest od jména mého, a říkati: Vyproštěni (spaseni) jsme, abyste páchali ty všechny ohavnosti?“ (Jer. 7,9.10) Je to jedním ze zvláštních znaků posledních dnů, že jsou lidé „mající způsob (= formu) pobožnosti, ale moc její zapírající“ (2. Tim. 3,5). Pouhá vnější forma se lidem líbí, protože slouží k uklidnění svědomí, zatímco srdce si užívá světa a jeho radostí. Jak potřebné je tedy napomenutí apoštola: „Od takových se odvracej!“ (2. Tim. 3,5) Kéž nám Pán dá duchovní porozumění, abychom dovedli toto zlo a jeho hrozné následky rozeznávat!