1. Mojžíšova 1,1
Těmito jednoduchými, a přece tak vznešenými slovy začínají Boží sdělení člověku. Počátek stvoření byl nutně první věcí, kterou nám Bůh chtěl sdělit. Písmo nám sice podává zprávu o věcech, které se staly mnohem dříve, v uplynulé části věčnosti, ale protože jde o věci neviditelné, nemůže jimi zpráva Bible začít.
Mluví nejprve o vzniku nebe a země. A jak vznikly? Skrze mocné Boží slovo. Bůh stvořil nebesa a zemi. Stojí to tu jako nějakými písmeny odlitými z kovu. Ano, je to mohutná, ničím neotřesená skutečnost. „Vírou rozumíme, že“ ‒ nikoli jak ‒ „učiněny jsou světy slovem Božím, takže to, co se vidí, z neviditelného vzniklo.“ (Žid. 11,3+)
Nebesa se skládají z obrovských světů a z celých soustav světů, a ona vypravují slávu Boží. Noc po noci podává o tom svědectví. Když hledíme na noční oblohu posetou hvězdami, zda nemusíme s žalmistou zvolat: „Není řeči a (není) slov, a přesto je slyšen hlas jejich.“ (Ž. 19,4+) Bůh učinil světy skrze Pána Ježíše. On je jejich stavitel a tvůrce (Žid. 1). Jak vzácné je pro věřícího pomyšlení, že Ten, jenž se stal jeho Spasitelem, povolal slovem Své moci v existenci všechny věci a i všechna nebesa! Zda naše srdce nemají být před Bohem naplněna uctivou bázní a klaněním?
Věčnost nemá počátek ani konec. Ale nebe a země neexistovaly vždy. Jejich stvoření tu znamená „počátek“. Andělé, kteří byli stvořeni již dříve, plésali, jásali všichni synové Boží (Job 38,7). Bůh však nakonec zase odstraní jak zemi, tak i viditelné nebe. Toto se nehodí mnohé vychytralé hlavě, avšak moudrost tohoto světa je u Boha bláznovstvím, neboť jak bychom mohli rozumět nějakému výše směřujícímu „vývoji“, když tu přece ještě vůbec nic nebylo? Bůh, který je od věčnosti, mohl říkat: „Aj, já,“ (Iz. 65,1 aj.) ‒ a nepotřeboval žádnou prahmotu, aby vytvořil nenapodobitelné, úžasné dílo stvoření.
„Počátek“ v Evangeliu Jana 1 sahá zpět až do věčnosti: „Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.“ Zahrnuje v sobě Boží trojjedinost. To Slovo se stalo tělem, a přebývalo mezi námi. Byl to Ten, skrze něhož a pro něhož byly učiněny všechny věci, ‒ Ten, jenž je přede všemi, a všechny spolu trvají skrze Něho (Kol. 1,16.17). Měl moc nad smrtí, nad démony, nad větrem i nad vlnami vod, a přesto z lásky k nám dobrovolně zemřel na kříži.
V 1. Ep. Jana je opět zmínka o jednom začátku, o počátku zjevení Božích uložení a rad, týkajících se osoby Pána Ježíše a Jeho díla. Učedníci svého Pána viděli, slyšeli a dotýkali se Ho a zvěstovali věčný život, který byl u Otce a nám byl zjeven. Koncem bude nepředstavitelná sláva.