Skutky ap. 3,19
Pokání není jen nějaký pocit úzkosti. ‒ Spousta lidí volá k Bohu v takových životních situacích, které jsou zdánlivě bez jakékoli vyhlídky na změnu. Jakmile však taková těžkost pomine a oni se už nemusí úzkostlivě bát, žijí dál právě tak, jako předtím.
Pokání nejsou výčitky svědomí. ‒ Jidáš, zrádce Ježíše, měl tak silné výčitky svědomí, že ho dohnaly až k sebevraždě. To však nebylo žádné pokání.
Pokání není pouhé přesvědčení o vlastní hříšnosti. ‒ Jsou lidé, kteří jsou tak hluboce přesvědčeni o svém hříchu, že téměř ani nemohou spát či jíst. A přece se neobrátí.
Pokání není omezeno na modlitby. ‒ Někdo může volat k Bohu, a přece se neobrátí.
Pokání rovněž není zanechání nějakého určitého hříchu. ‒ To, že někdo se vzdá některého zlozvyku, např. pití alkoholu, dosud nikoho nespasilo.
Pokání je skutečné obrácení, a to na základě poznání, že celá naše minulost byla naprosto špatná. Takový člověk naříká nad tím, co dělal, a zároveň to před Bohem odsuzuje jako hříšné. Pokání s sebou přináší změnu myšlení a vůle. Dospěje-li někdo až tak daleko, bude výsledkem jeho pokání, že se obrátí. Udělal jsi to již?
Čím více zvěstujeme milost, tím více bychom měli poukazovat na hluboko sahající, důkladné pokání. Mnozí se domnívají, že obírání se vlastním zlým stavem a naprostým selháním dohání člověka k zoufalství. Jenže oceňování Boží milosti člověkem skutečně značnou měrou závisí na tom, jak dalece se v Božím světle poznal jako hříšník. Je důležité zdůrazňovat pokání, neříkat jen: „Vždyť lidé stejně musí činit pokání, mají-li uvěřit.“ To Bohu nestačí. Působí na člověka, aby před Ním poznal svůj nenapravitelný, zlý stav.
Právě u těch, kteří vyrostli v domě věřících rodičů, hříšnost často nebývá tak hluboce pociťována. Tam dochází k obrácením spíše pod vlivem budoucího Božího soudu, nebo pod vlivem milých lidí. Ne že bychom měli pochybovat o pravosti takových obrácení, ale u nich zpravidla ještě bývá potřeba díla prohloubení z Boží strany. Toho, kdo upřímně chodí s Pánem, On povede krok za krokem k hlubšímu poznávání jeho zkaženého stavu. Jestliže se však někde ukáže sebedůvěra, je velké nebezpečí. Na pozoru by se měli mít zvláště mladí věřící, ale také všichni, kteří již rozumějí mnohému o milosti Páně, avšak nezachovají zároveň před Bohem vytříbené, citlivé svědomí. Kéž bychom zůstali uchráněni před bolestnou a pokořující zkušeností hlubokého pádu!