Jan 10,5
Včera jsme řekli, že věřící nemá bojovat s hříchem, ale má před ním utíkat. Ano, ale kam? „Pevná věž je jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý a bude v bezpečí.“ (Přísl. 18,10+) Naše postavení v Kristu nám dává v Jeho přítomnosti pro nás vždy otevřené, dokonale bezpečné útočiště. Praktické obecenství s Otcem a se Synem je a vždy zůstává naším nejlepším a jediným útočištěm. Tam se smíme obracet a obdržet milosrdenství i nalézat milost ku pomoci v pravý čas (Žid. 4,16). Potom můžeme jásat s žalmistou: „Býval jsi mé útočiště, pevná věž před tváří nepřítele.“ (Ž. 61,4) Ale nepřítel toto útočiště velice dobře zná a nejvyšší mírou ho nenávidí. Slídí po tom ‒ a zkouší to tisícerými lstmi ‒ jak nás z toho bezpečného útočiště vylákat anebo jak nám zabránit, abychom tam utíkali. Proto nám Boží slovo tak naléhavě říká: „Vzepřete se ďáblu, i uteče od vás.“ (Jak. 4,7) Neposlouchejte jeho svůdné nabídky! Nedívejte se na to, co je mimo tu „pevnost“, zato se však zabývejte tím, co tvoří bezpečnost toho útočiště, zaměstnávejte se drahým jménem a osobou Pána Ježíše, Jeho dokonalým dílem spasení. Toto je „cvičení se k zbožnosti“, to je ten „dobrý boj víry“, onen obranný boj proti duchovním mocem zla, který nás má najít oblečené „v celou Boží výzbroj“ (Ef. 6+), abychom „mohli odolat v den zlý… a stát.“ Náš pravý David nám říká: „Zůstaň u mě, neboj se…, u mě budeš dobře ochráněn.“ (1. Sam. 22,23+)
Ovce, které jdou za pastýřem, se vyznačují tím, že nejen slyší jeho hlas, nýbrž také že ho znají. Znají zvuk toho hlasu. Proto nebudou následovat někoho cizího, ale utečou. Nesmíme zůstat stát a naslouchat, co nám takový cizí hlas dává slyšet ‒ ani proto, abychom ho posoudili ‒ ne, musíme před ním utéci! Naše jistota je v tom, že utečeme před nebezpečím. Pro nás je velice nebezpečné naslouchat hlasu někoho cizího. Vzpomeňme si jen, co se stalo Evě!
Následujeme-li Pastýře, který jde před námi, On se staví mezi nás a věci, jimiž procházíme. Sám se zaměstnává těmi věcmi. My nevidíme cestu dopředu, ale vidíme Pastýře. Můžeme jít za Ním a nezneklidňovat se tím, co by se mohlo stát na cestě. „Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života.“ (Jan 8,12)
Dobrý Pastýř položil Svůj život za ovce. Měl by je snad, když je tak draze vykoupil, nechat zase přijít k nějaké škodě? Jemu smíme plně a v každém směru důvěřovat.
„Nic nás rozloučit s to není, nic odsoudit ‒ Bohu dík! ‒
bol, ni smrt, ni pohanění, ani ďábla mocný šik.
Jsme ku věčné slávě Tvé vlastnictví Tvé koupené.“