1. Jana 4,10
Lidé mnoho mluví o lásce, ale toto slovo je tak zneužíváno, že mnozí už ani nevědí, co je pravá láska. Bible nám však říká: „Bůh láska jest.“ On je zdroj pravé lásky. Přál si sdílet tuto lásku s lidmi, ale oni se o toto požehnání připravili, když zhřešili. Boží láska byla nahrazena lidskou, smyslnou láskou, a i tato byla satanem zkažena. Dnes lidé láskou jednoduše rozumějí uspokojení svých tělesných žádostí.
Ale Boží láska tu stále ještě je a snaží se dostat k padlým, ztraceným hříšníkům. Bůh sám nalezl pro to cestu, jak to je možné: „Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16) Nejjasnějším důkazem Jeho lásky je Golgota, kde Bůh nechal trpět Svého Syna za naše hříchy. Protože Bůh je svatý a spravedlivý, musel hřích soudit, a učinil to na kříži. Výsledkem tohoto soudu je, že každému, kdo vírou přijme Ježíše Krista jako Spasitele a Pána, je navždy odpuštěno.
Pán Ježíš, Boží Syn, odložil všechnu Svou nebeskou slávu, aby nám ukázal lásku, která je v srdci Jeho Boha a Otce, a otevřel nám cestu do Otcovského domu, do vlasti věčné lásky. Kdo by se chtěl uzavřít před touto hledající, zachraňující a žehnající láskou?
Vůdce jedné skupiny mladých se obrátil. Všichni považovali za „věčnou škodu“, že ztratili svého přítele, a divili se, jak někdo může být tak hloupý a stát se „nábožným“. Jenomže tento muž vzdor posměchu a nedostatku porozumění od svých dřívějších kamarádů trval pevně na svém rozhodnutí. Dokonce své přátele vyhledal, aby s nimi promluvil o spasení, které nalezl ve svém ukřižovaném a vzkříšeném Spasiteli.
To přivedlo jednoho z těch mladých k přemýšlení. Zjistil už, že mu rozkoš hříchu dává málo uspokojení. Rozhodl se, že začne číst Bibli.
V smluvený den navštívil bývalého vůdce skupiny. Ten se ho zeptal: „Čteš Bibli?“ ‒ „Ano,“ zněla odpověď, „ale ona mně nic neříká. Já Boha milovat nemohu.“ ‒ Ten obrácený vůdce na to odpověděl: „To také ani nemůžeš, právě tak jako to nemohu já. Ale to úžasné je, že Bůh miluje mne!
Ta slova „Bůh miluje mne“ utkvěla onomu mladému muži hluboce v mysli, když byl na odchodu. Stále si kladl otázku, co to asi znamená a v čem je ta láska. Ještě dříve, než došel domů, pochopil pravdu, že Bůh poslal Svého jednorozeného Syna, aby zemřel na kříži, aby tím mohl hříšníka spasit. Tu si mohl říci: Teď už to vím, že Bůh mne miluje. A jeho srdce bylo naplněno pokojem a radostí.