Přísloví 18,8
V Přísl. 20,12 čteme: „Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, oboje to učinil Hospodin.“ Tu před námi vyvstává otázka: Komu nastavujeme své ucho, a kam se dívá naše oko? A také ohledně našeho srdce jsme v kap. 4,23 napomínáni, abychom je ostříhali více než cokoli jiné. Zkažená lidská přirozenost nerada chválí dobré u druhých lidí. Mnohem raději mluví, je-li k tomu nějaká příčina, o jejich chybách, i když třeba jsou velice nepatrné. Nuže je-li toto běžné ve světě, my jako Boží děti máme starého člověka odkládat (Ef. 4,22). Je smutné, a našeho Pána to zarmucuje, musí-li mezi Svým lidem vidět pomlouvání. Skrze ně se „rozsévá různice mezi bratřími“ (kap. 6,19). Jsou-li naše oči obráceny na Pána a naše uši k Jeho hlasu, nebudou se nám slova utrhače jevit jako nějaká lahůdka či pamlsek. Budeme mít své uši pro něho zavřené. Naproti tomu však nedostává-li se nám Boží milosti, jestliže naše srdce onemocněla žárlivostí nebo záští, cítíme-li se uraženi nebo zraněni ve své cti, bývají nám vítaná taková slova utrhače, který pravděpodobně trpí podobnou nemocí jako my. Varujme se tedy pomluv, protože jak obtížně se zase odstraňuje ze srdcí ovoce takové zlé činnosti!
Chóre podnítil pomluvami neméně než 250 úctyhodných mužů proti Mojžíšovi a Aronovi a známe hrozný Boží soud, který je postihl. Také u Marie a Arona se projevila žárlivost a závist proti věrnému Božímu služebníku, takže Marie byla sedm dnů malomocná. Zdalipak tyto události k nám nemluví nejvýš vážnou řečí? „Všechny věci jsou nahé a odkryté před očima toho, s nímž máme co činit.“ (Žid. 4,13+).
Jak vážný je Boží soud nad pomlouvajícími. Bůh skrze Davida prohlašuje v 101. Žalmu: „Kdož škodí jazykem bližnímu svému tajně, toho vytnu; očí vysokých a mysli naduté nikoli nebudu moci trpěti.“ (5. v.) Střežme se před zlým sklonem někoho pomlouvat! Někdy se to děje s úmyslem zalíbit se druhým a získat tím něco pro svou osobu. Šalomoun říká: „Utrhač, toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají (= přikrývá) věc.“ (Přísl. 11,13) V Ep. Římanům 1,30 jsou pomlouvající a pyšní kladeni na stejnou úroveň s těmi, kteří nenávidí Boha. Již ve Staré smlouvě Bůh nařizoval: „Nebudeš choditi jako utrhač v lidu svém.“ (3. M. 19,16) A když Jeremiáš popisuje smutný úpadek lidu, naříká: „Každý bratr hledí všelijak podtrhnouti (= strojí lest), a každý bližní jako utrhač chodí.“ (kap. 9,4) Kdo chce prodlévat v Boží přítomnosti a bydlit na Jeho svaté hoře? „Ten, kdož chodí v upřímnosti (= v čistotě)… neutrhá jazykem svým, bližnímu svému nečiní zlého, a potupy (= pohanění) neuvodí na bližního svého.“ (Ž. 15,2.3)
Jenom Boží milost nás může ochránit před těmito zlými vlivy zkažené přirozenosti. Jaký dokonalý příklad pro to, jak se máme chovat jako Boží děti, nám podává sám Pán! Byl srdcem pokorný a vybízí nás, abychom se od Něho učili. Kéž bychom na Něho pilně patřili, a sledovali, jak se choval na celé Své cestě, abychom tak byli proměňováni v Jeho obraz!