Matouš 25,40
„Mně jste učinili.“ ‒ Verš, který tomu v Bibli předchází, je určitý zkušební kámen, na němž může být ověřena také naše láska k Pánu Ježíši! On řekl: „Chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti.“ (Mk. 14,7) Kéž bychom tedy nikdy netrpěli nějakým nedostatkem v onom chtění, v pohotovosti k prokazování milosrdné, soucitné lásky! Na cestě do domu starých, nemocných, zarmoucených nebo osamělých budeme nalézat stopy našeho Spasitele, do nichž smíme vstupovat. Znají mé i tvé nohy cestu k chudým, truchlícím, sklíčeným a také k těm, kteří hledají pokoj?
Jsme vděčni, že v dnešní době se vláda různými zákony a nařízeními snaží předcházet sociálním těžkostem, anebo je aspoň chce mírnit. Avšak pro nás, Boží děti, je více než kdy jindy nebezpečí, že budeme ztrácet ze zřetele těžkosti a překážky našich spoluvěřících. Těžkosti v dnešní době nemusí být jen ve hmotné chudobě. Kolik je tu i dnes těžkostí jiného druhu. Vidíme je? Projevení účasti, povzbuzení a praktická pomoc mohou různými způsoby pomáhat, mírnit. A Pán toto od nás očekává.
Hodina strávená u lůžka nemocného, nebo i návštěva u někoho sklíčeného se stane velkým požehnáním – i nám, neboť vědomí, že Pán mne mohl použít, bude naplňovat mé srdce radostí a děkováním. Máme být potrubím Jeho požehnání uprostřed trpícího a zkoušeného lidstva, a především mezi těmi, kteří patří k „rodině víry“.
Pán tu prorocky mluví o Svých učednících v budoucí době, až bude – po vtržení Jeho nevěsty-Církve – znovu hlásáno evangelium království. Jeho poslové, které tu Pán nazývá „bratři moji nejmenší“, budou zvěstovat evangelium království, a lidé pak budou Pánem posuzováni podle toho, jak se k nim zachovali, a budou postaveni buď na pravici, nebo na levici.
Uvedený výrok Pána však obsahuje i zásadní praktické poučení pro nás. Jsme spojeni v celek s mnoha bratry a sestrami, jimž má patřit naše láska a pomoc, protože sdílíme-li se v potřebách se svatými, bude to velkým ziskem i pro naše vlastní srdce. Písmo nám uvádí celou řadu takových příkladů, např. ony ženy, které sloužily Pánu svým majetkem (Luk. 8,2.3). Jiní zase prodali své majetky a rozdělovali peníze mezi potřebné anebo je kladli k nohám apoštolů (Skut. 4,34.35). Jakým úžasným svědectvím byla pospolitost prvních křesťanů, kdy měli vše společné, a žádný neříkal, že by něco bylo jeho vlastní! ‒ Myšlenky našeho Pána se nezměnily, a On si i dnes všímá všeho, co je z lásky k Němu učiněno svatým. Vždyť jsou to Jeho milovaní, předměty Jeho srdce. Svěřený majetek máme spravovat pro Něho. Je to ale vše? Nastane-li nějaká těžkost nebo nemoc, bývá třeba zaskočit, hned jednat osobně, a tu je pak něco více než dar: dát sama sebe. Pán na takovou skrytou službu lásky nezapomene a odmění ji.