Co je v našem srdci? Co ovládá náš život? Pán Ježíš ukázal, že je jeden jednoduchý způsob, jak na to můžeme přijít, totiž podle obsahu řeči.
Pro mnohé lidi bývá oblíbeným tématem otázka financí, stav naší měny. Ihned si povšimnou, je-li něco zdraženo. Stěžují si, že musí platit tak vysoké nájemné. Raději by vydali své peníze za nové auto, které má větší výkon, aby mohlo za sebou táhnout nový obytný vůz s moderním vybavením pro surfing.
Zdá se, jako by mnozí neznali slova Pána Ježíše: „Neskládejte sobě pokladů na zemi…, ale skládejte sobě poklady v nebi.“ (Mat. 6,19.20). Každopádně je jen málo těch, kteří mluví o „nebeských pokladech“.
Zato je mnoho jiných, kteří ti budou dopodrobna vyprávět, co vše se dnes odehrálo ve vsi. Nebude to možná nic světoborného, ale jestliže si nedáme pozor, budeme o hodinu později stále ještě stát na stejném místě. Odkud to jen ti lidé všechno vědí? Je to skutečně všechno pravda? V „desateru přikázání“ se praví: „Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví!“ (2. M. 20,16)
Cožpak my křesťané nemáme jiný předmět hovoru? Vždyť přece milujeme Pána Ježíše! Cožpak On nenaplňuje naše srdce? A náš poklad není v nebesích? Nuže mluvme o Něm jiným! Může se ovšem stát, že dostaneme jako odpověď toto: „Nepatříš snad také k těm…?“ (A pak následuje jméno nějaké sekty.) Mluvit jednoduše o Kristu, považuje mnoho lidí za to poslední, co můžeme jako křesťané dělat. ‒ Co však řekl Pán? „Z hojnosti srdce ústa mluví.“ Naplňuje naše srdce Kristus? Je naším pokladem?
Je-li naše srdce něčím plné, je přirozené, že o tom rádi mluvíme. Ať o tom druzí něco vědí či ne, musí pak o tom slyšet. Jsou-li naše srdce naplněna starostmi a zármutkem, vycházejí z našich rtů stesky a nářky, ale naopak zase chvála a děkování, jsme-li dobré mysli.
Stejně tak je tomu, je-li středem našeho života a myšlení Pán Ježíš. Pak není možné jinak, než že o Něm mluvíme a svědčíme, protože Ho milujeme nade vše. Naše srdce je naplněno Jím, vzácností Jeho osoby, toho, co pro nás udělal, a každý, kdo se s námi setká, to brzo postřehne. Také Písmo nám uvádí několik příkladů. Vzpomeňme jen na apoštola Petra a Jana, kteří řekli předním ze Židů, starším a zákonníkům v Jeruzalémě: „My nemůžeme nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli.“ (Skut. 4,20). Ti, kteří opravdu milují Pána, najdou všude příležitost, jak o Něm něco říci. Je jim to stejně přirozené, jako dýchání. Láska vždy najde určitý podnět a chopí se každé příležitosti, když se může Pána zastat a druhým o Něm vyprávět.
Příčina, proč mnohé Boží děti tak málo mluví o Pánu Ježíši a nejsou připraveny k svědectví pro Něho, je, že On nenaplňuje jejich srdce, takže oni nejsou ponoukáni a puzeni Jeho láskou. Kristem naplnění lidé budou také Jeho svědky. Kéž by tomu tak bylo s námi!