24. leden

I vás, kdysi odcizené a nepřátele v mysli skrze skutky zlé, nyní již smířil v těle svém skrze smrt.

Koloským 1,21.22+

Každého měl rád

Na jednom hřbitovním pomníku byla vyryta slova: „Neměl žádné nepřátele.“ Mnohým lidem by se to mohlo zdát tou nejkrásnější chválou. A přece ten jedině dokonalý člověk na zemi ‒ Ježíš Kristus ‒ byl tím nejvíce nenáviděným, ‒ tím, jenž měl nejvíce nepřátel. Chodil po městech a vesnicích dobře čině: uzdravoval nemocné, křísil mrtvé, vysvobozoval ty, kteří byli spoutáni démonskými mocemi ‒ ale přesto Ho lidé nenáviděli. Šel vstříc smrti, obětoval Svůj život Bohu jako oběť za hřích ‒ a přesto Ho lidé tupili, bičovali a ukřižovali. Nikdo neměl tolik nepřátel jako On. V Žalmu 25,19 (a podobně také v Ž. 69,5) volá: „Viz nepřátele mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.“

Nápis na kříži zněl: „Ježíš Nazaretský, Král židovský.“ Pilát mohl právě tak dobře napsat: Miloval Své nepřátele. Toto je to nejkrásnější svědectví. Miloval je až do posledního dechu. Miloval dokonce i ty, kteří mezi nimi byli nejkrutější, a prosil za ně Otce: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!“ (Luk. 23,34)

Věřícím v Kolosách apoštol Pavel mohl napsat dnešní verš. Jak je tomu ale s tebou? Máš již pokoj s Bohem? Možná, že odpovíš: „Já si myslím, že ano, protože sám proti Němu nic nemám.“ Ale neměl by si člověk aspoň jednou položit otázku: Nemá Bůh něco proti mně? Protože, skutečně, Bůh toho má proti nám velice mnoho.

Takového lhostejného, který si namýšlí, že jestliže on nemá nic proti Bohu, tedy je všechno v pořádku, bychom mohli přirovnat k obžalovanému, který by v soudní síni šel k soudci a řekl: „Pane soudce, tady vám dávám svou ruku na to, že proti vám nic nemám. A tak je jistě všechno v pořádku a mohu odejít, že?“ Co by asi soudce řekl takovému muži? A co říká Soudce živých i mrtvých nám?

Jsme před Ním obžalováni. V neposlušnosti k Jeho vůli jsme si chodili po svých vlastních cestách. Nyní jsou mezi Ním, svatým Bohem, a námi naše hříchy. Musíme s Ním dát svou věc do pořádku, musíme s Ním dojít smíření, protože jinak by nad námi musil vyslovit spravedlivý odsuzující rozsudek.

Ale Pán Ježíš přišel, aby učinil pokoj skrze krev Svého kříže. Vzal na sebe spravedlivý Boží soud nad námi a zemřel na kříži jako náš Zástupce. A nyní každý, kdo uzná Boží rozsudek nad sebou a uvěří v Pána Ježíše, je prohlášen za zproštěného viny. „Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Ježíše Krista.“ (Řím. 5,1)