Židům 3,13+
Každý z nás by se měl mít na pozoru před sebou a před lstmi vlastního srdce. Zároveň je třeba, abychom se vzájemně napomínali a povzbuzovali, a to „po všechny dny“. Každý křesťan má plnit tuto povinnost lásky vůči svým bratřím ‒ je to pro něho i pro ně určitá síla. Bojujeme-li společně, máme více rozhodnosti a odvahy, než jsme-li přitom sami. A je velice třeba, aby to bylo „po všechny dny“, protože každého dne, než dosáhneme cíle, se setkáváme se zkouškami, těžkostmi a pokušeními.
Proto je dodáno: „Dokud se dnes jmenuje.“ Jenom dnešek nám patří ‒ zítřejším dnem nemůžeme disponovat. Každý den je takové „dnes“, než skončíme běh a dosáhneme slavného odpočinutí. „Dnes“ je slyšet Boží hlas skrze Jeho Slovo, a to nejen aby hříšníci byli voláni k spasení, nýbrž i křesťané k bdělosti, trpělivosti a vytrvání. „Dnes“ nám připomíná, že také přijde jitro, slavné, zářící jitro, ale ne pro tuto zem. A když si tak v lásce všímáme jedni druhých a „dnes“, každého dne se povzbuzujeme, budeme chráněni před určitým zatvrzením srdce, k němuž by mohlo vést oklamání hříchem.
Naši staří říkávali: „Ďábel má dvě zrcadla: jedním hřích zmenšuje, jako by prakticky vůbec nic neznamenal. Jakmile se však člověk hříchu dopustí, ďábel ho druhým zrcadlem tak zveličí, jako by nikdy nemohl být odpuštěn.“
Ale zdalipak z mnohých zkušeností nevíme, že nepřítel si takto počíná dokonce i u věřících, které Bůh přece vytrhl z tohoto světa a z hříchu? Snaží se znovu je zaplést do hříchu, tím že jim ho ukazuje malý a lákavý a zastírá jim hrozné následné škody, které tím způsobí sobě i jiným. Žel že býváme do hříchu zapleteni mnohem snáze, než bychom si myslili ‒ ba dokonce býváme rychle „zatvrzeni oklamáním hřícha“.
Jak to je hrozné pro skutečného věřícího, pro Boží dítě, upadne-li do takového stavu! Tím se mine jediného cíle, proč tu je na světě zanecháno: oslavovat tu Boha. Bůh pak musí takového věřícího z jeho stavu otupělosti a strnulosti opět probudit, a často se také stává, že mu sešle jako kázeň vážné zkoušky. A tu se ďábel snaží takového nevěrného, když se jeho svědomí probudí, dohnat k zoufalství tím, že mu namlouvá, že se navždy připravil o své věčné spasení. Chce ho, kdyby to bylo možné, zadržet, aby se nenavrátil k Pánu a nebyl napraven a nenalezl pokoj pro svou duši. Dobře si rozmysleme, s čím si začínáme, když dáváme místo i nejmenšímu hříchu! Přijde k tobě nepozorovaně, ale nikdy tě nenechá beze škod.