Žalm 119,129
Ach, to je předivné! Kolikrát už jsme to asi zvolali. Co bylo předmětem našeho údivu? Vyjádřili jsme své city jako skladatel Žalmu?
Předivné je něco, co v nás působí radostné pohnutí a co neodpovídá našim všedním zkušenostem. Boží slovo má pro nás připraveno spoustu takových věcí, anebo si snad myslíš, že Bibli už natolik znáš, že pro tebe již nemůže mít žádné překvapení? Jsem přesvědčen, že v tomto směru bychom toho měli od našeho Boha očekávat mnohem více. Budeme-li k sobě upřímní, doznáme, že naše mysl podléhá změnám. Dnes jsme třeba svěží, a už zítra bez jakékoli síly. Avšak skutečnost, že nebýváme vždy na stejné úrovni, by nás od toho neměla zdržet, neboť jestliže jsme v Božím slově nalezli něco předivného, měli bychom to také celou svou duší pevně držet a střežit to.
Takové střežení můžeme vidět ze dvou stran: Předně by se to mělo stát naším trvanlivým majetkem. Možná, že nám toho Pán ukázal už mnoho, ale dosud to neproniklo až do naší duše, takže jsme to zase ztratili! Neměli bychom to trpět!
Střežit znamená dále, že to předivné si bereme i do své každodenní praxe, aby z toho mohli něco vycítit i naši bližní. Předivné věci Božího slova by nás vždy měly vést k tomu, abychom překonávali svou pohodlnost, nasadili celou svou osobnost, aby to předivné nás také změnilo. Tys ještě nikdy nenašel v Bibli něco úžasného, předivného? Hledej v ní s modlitbou, a jistě v ní nalezneš pravé poklady!
Krásné svědectví o Bibli podal francouzský básník Fr. Coppée (1842-1908), když napsal:
„Jednoho dne jsem na svém čele pocítil dechnutí smrti a v mé duši se probudila hrůza před soudem a potřeba věčného života. Znovu jsem začal číst Bibli. Četl jsem ji tak, jak ji člověk musí číst, totiž s prostým, důvěřujícím srdcem. A tu jsem na každé stránce, v každém slově té vznešené Knihy viděl zářit věčnou pravdu. Dnes pevně věřím všem divům, o nichž tam je řeč, které ostatně jsou pisateli Evangelií vyprávěny, zaznamenány a dokládány s takovou jistotou a přesností až do nejmenších podrobností, že již z toho je vidět naprosto zřejmou upřímnost a věrohodnost těch mužů. Při čtení Bible jsem opět nalezl víru v Ježíše Krista a chci ji chovat ve svém nitru. Ubohý člověče, neposlouchej ty, kteří ti chtějí namluvit, že víra je mrtvá. Jako ty, příteli, i já jsem na tom byl velice bídně. Hledal jsem nevědomky někoho, jemuž bych se mohl cele svěřit, a jenž je plný milosti a něhy. A našel jsem Ho. Udělej to jako já: otevři si svou Bibli a pojď ke kříži, k Ježíši. Pak i ty nalezneš pro svou duši pokoj.“