Matouš 7,19.20
Mnozí o sobě budí dobré zdání svým vyznáním. Dovedou plakat jako Ezau ‒ celá léta žijí s mnohým strádáním s věřícími jako Jidáš Iškariotský ‒ přejí si konec a smrt spravedlivého jako Balám ‒ dovedou horlit o Boží věc jako král Saul ‒ žádají Boží služebníky, aby se za ně modlili, jak to chtěl třeba Saul a čarodějník Šimon ‒ vyslovují úžasné pravdy jako Kaifáš ‒ chodí zkroušeně, postí se a sklánějí se před ohlášeným soudem jako král Achab (1. Král. 21,27) ‒ vzdávají se největších hříchů jako kdysi král Jéhu ‒ rádi poslouchají Boží slovo, jak to čteme i o králi Herodesovi ‒ říkají Kristu: „Pane, půjdu za tebou, kamkoli „půjdeš“ ‒ a zůstávají zpět. Mají všechen lesk a budí zdání zlata, avšak nemají jeho cenu. Mají sice určitou formu zbožnosti, nikoli však její moc. Mají lampu, ale bez oleje ‒ mají jméno, že jsou živí, ale jsou mrtví. Pán jednou všem takovým řekne: „Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne!“ (Mat. 7,23)
Milý čtenáři, je to hrozné budit o sobě zdání něčeho, co ve skutečnosti není pravda. Děje-li se to s vědomým úmyslem, je to zlé. Snažíme-li se tím sami uklidňovat, ukáže se jednou, že to bylo klamné. Vstříc věčnosti můžeš jít s klidem jen tehdy, jestliže jsi činil pokání a úplně předal své srdce Spasiteli z Golgoty, jestliže Pána Ježíše skutečně miluješ a následuješ Ho.
Jeden mladý člověk zesměšňoval před větší skupinou lidí křesťanství tím, že ukazoval na chování určitých osob, které byly křesťany jen podle jména. Kdosi se ho zeptal: „Vy jste se asi ještě nikdy nedivil, když některý nevěřící dělá špatné věci?“ ‒ Mladík na to nic neřekl. „Vy tedy asi předpokládáte,“ pokračoval onen, „že normální křesťanství mění život v nový, protože očekáváte, že křesťané jsou lepší než druzí lidé. Tím ovšem děláte křesťanství pěknou poklonu!“
Mladík nevěděl, co na to říci.
Musíme, žel, přiznat, že jsou někteří „křesťanští“ lidé, kteří předstírají, že „Boha znají, ale skutky svými toho zapírají“ (Tit. 1,16).
Ale opravňuje nedůslednost chování takových lidí někoho k tomu, aby odsuzoval pravou křesťanskou víru? Jsou přece i mnohé falešné bankovky, ale měli bychom se proto zdráhat přijímat ty, které jsou pravé? Lidé mohou zklamat, ale Ježíš nikdy ne. I kdyby většina křesťanů byli takzvaní křesťané podle jména, nemůže ti to být omluvou, aby ses ke Kristu obracel zády. Volá tě. Vrať se k Němu. Nalezneš věčné štěstí a budeš pak opravdovým křesťanem!