Jan 1,36.37+
Když Jan a Ondřej uslyšeli zvláštní svědectví Jana Křtitele o Pánu Ježíši, došlo u nich k pozoruhodné změně: začali hledat.
Také dnes je tomu tak. Jestliže poselství evangelia někomu pronikne až do srdce, nemá žádný klid. Začne hledat. Jak důležité však je, aby hledal správným směrem. Jan a Ondřej hledali Toho, na Něhož je upozornil Jan Křtitel.
Jenom ti, kteří upřímně hledají Krista, Ho také najdou. Ne, je to sám Pán, který je potom najde. Také zde vidíme, jak se k nim Ježíš obrací a sám s nimi začíná rozhovor otázkou: „Co hledáte?“
Odpověď na takovou otázku možná nebude pro mnohé jednoduchá. Jim šlo o Jeho osobu, o to, kde zůstává. A oni šli. Tenkrát u nich došlo k velikému obratu. Setkáš-li se osobně s Pánem Ježíšem, dojde k takovému obratu i u tebe.
Každý ze čtyř evangelistů nás povzbuzuje k následování Krista. Matouš nám ukazuje pohrdaného a zavrhovaného Krista a povzbuzuje nás, abychom Ho následovali a sdíleli s Ním Jeho pohanění. V Evangeliu Marka nalézáme Pána Ježíše jako neúnavného, věrného Božího služebníka, který zároveň vyvoluje jiné služebníky a volá je, aby Ho následovali. Lukáš nám ukazuje Pána v Jeho hlubokém ponížení jako „Syna člověka“, kterého smíme následovat na cestě pokory a ponížení se. V Evangeliu Jana je následování Krista spojeno s velikostí a slávou Jeho osoby. Oba učedníci Jana Křtitele se dostali pod požehnaný vliv Toho, který měl „slávu jakožto jednorozený od Otce“. Tato vznešená osoba působila na jejich srdce takovou přitažlivou mocí, že se ke všemu, co je dosud poutalo a pevně drželo, obrátili zády a následovali Ho. Bylo to úžasné poselství, které uslyšeli: „Aj, Beránek Boží!“ ‒ a oni byli přemoženi slávou této Osoby. ‒ Jak důležité je pro nás ve dnech prázdného vyznávání a odchylování se od pravdy, abychom i my Pána cele a věrně následovali! Kéž by se Duchu Božímu podařilo způsobit v nás tak silný dojem o kráse a slávě Božího Syna a Jeho úžasného díla, aby tím byly získány hluboké city našeho srdce a my Ho následovali s radostným a vděčným srdcem! Následování Krista je vždy spojeno se sebezapřením a často i s pohaněním, avšak přesto smíme vědět, že On nám dá při následování sílu, až nakonec vejdeme s naším Pánem do domu našeho Otce.