Přísloví 14,12+
V životě často stojíme před nějakou volbou, ale nevíme, jak se rozhodnout! Někdy to bývají veliké, jindy zase malé a též drobné věci. Jenže mnohdy záleží na zdánlivě i nevýznamných rozhodnutích více, než se nám v oné chvíli může zdát.
Podívejme se na takového Lota, stojícího na horské výšině, jak dává spočinout svému zraku na krajině, která se pod ním šíří do dálky. Je bohatá vodami a úrodná. Obyvatelé oněch měst sice jsou bezbožní, ale jinak všechno mluví k rozhodnutí se pro tuto krajinu. Podívej se, jak to zní tak samozřejmě: „Pozdvihl tedy Lot očí svých a spatřil…“ (1. M. 13,10) Kdyby se byl jen obrátil na Boha s pokornou prosbou: „Pane, ukaž mi, jaká je Tvá cesta!“ Ale ne, Lot si jde svou cestou, která se jemu zdá být nejlepší. A tato cesta končí v katastrofě.
Jak je nebezpečné, když si věřící volí svou cestu sám! Jak mnohá dívka, jak mnohý mladík takto vstoupili do manželství anebo do povolání, aniž se napřed ptali na Boží vůli. A co bylo výsledkem? Bída a slzy. Jak smutně se utvářela celá cesta Lota, a jak hrozně skončila, ačkoli on sám přece byl věřící! Ten, kdo se nebojí udělat první krok, nemůže vědět, jak a kde jeho cesta skončí!
Mnoho mladých lidí se pokouší odejít z domu rodičů, jakmile jim to jejich finanční prostředky dovolí a oni mohou vzít život do svých vlastních rukou. Mají vřelé přání: mít volnost, opravdovou svobodu! Už žádnou nedůvěru, žádná vyčítání, žádné rozmrzelé obličeje, žádné poručníkování! ‒ Mnozí tento krok učinili. Ale jak to vše po určité době vypadalo? Lesk svobody a volnosti trochu vybledl. Láska, kterou nalezli, nebyla tak úplně nezištná. Za radost musili zaplatit notnou cenu, i fyzicky. Jsou sice volní, ale už nikde doma. A problémy tu jsou stejně dál.
Těm všem Pán Ježíš říká: Já jsem cesta k Bohu. Já jsem cesta k Otcovskému domu, k pravému domovu, kde bydlí Boží láska. Netoužíš po takové lásce a takovém zátiší? Možná že se ptáš: Jak tomu mám rozumět? Nuže Bůh je spravedlivý, avšak Jeho podstatou je láska. Jeho spravedlnost znemožňovala jakékoli spojení s námi, hříšnými bytostmi. Ale Boží láska se s tím nespokojila. Když Jeho Syn přišel na tuto zem jako člověk, lidé mohli jasně cítit tuto Boží lásku. Ona však dosáhla svého vrcholu, když Kristus strpěl na kříži smrt za naše hříchy.
Kdo přijme Boží rozsudek nad svým ztraceným stavem a vyzná Mu celý svůj převrácený život, smí věřit, že Bůh mu ve Svém Synu všechno odpustil. Stane se tak Božím dítětem, které je u Boha doma.