Ten, kdo dosáhl odpuštění hříchů, je údem Boží rodiny. Bůh se stal jeho Otcem. Před Ním může vylévat své srdce plné starostí a bolesti. Pod Jeho křídly může hledat útočiště ve všech pokušeních, zkouškách i těžkostech. Jistě býváme rádi, známe-li nějakého člověka, o němž víme, že nás má upřímně rád a má nás ve svém srdci. Oč větší je však radost těch, kteří znají a okoušejí lásku Boha Otce, a vždy se mohou opřít o to, že On ví, co potřebují! On, který Svého vlastního Syna neušetřil, ale za nás všechny Ho vydal, daruje nám také s Ním z milosti všechno (Řím. 8,32). Chce, abychom se obírali Božím královstvím a jeho spravedlností, a vše ostatní nám bude přidáno. To neznamená, že bychom měli zanedbávat svou pozemskou práci. Naopak, budeme-li v tom věrní, budeme moci tím více počítat s Jeho požehnáním.
Často sami vůbec nevíme, co by pro nás bylo nejlepší, ale Bůh to ví. Bývají chvíle, kdy nerozumíme Boží cestě s námi, když nás třeba zklamou přátelé, nebo když nám žádný člověk nemůže pomoci a my jsme bezradní. Takových situací se snaží využít satan. Našeptává nám, že Bůh na nás zapomněl. Náš pokoj je otřesen a my začínáme pochybovat o Boží lásce. ‒ Zda jsme to už nezažili? Ale potom přijde Pán a řekne nám: „Ví zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potřebujete!“ Jaké potěšení je v těch slovech! On ví, co potřebujeme dnes ‒ a dává nám to dnes. Rovněž ví, co budeme potřebovat zítra ‒ a dá nám to zítra. Není ani jednoho dne, kdy by na nás zapomněl. Miluje nás nepochopitelnou láskou. A tak Mu jen chtějme každého dne a ve všech situacích plně důvěřovat! „Vzývej mne v den soužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti!“ (Ž. 50,15)
Kde může být dítěti lépe, než v otcově náruči? Kde může být Božímu člověku lépe, nežli v rukou jeho Boha? Jenže my lidé často tak špatně rozumíme tomu, co je lepší a co je nejlepší! Proto jak je dobré, že nás řídí ta Moudrost, která je neomylná!
Už se zase nepokojíš? Nerozumíš tomu, co se s tebou děje? Tvůj kříž se ti zdá příliš těžký? Bylo ti vzato něco, co bylo oporou tvého ducha? Bylo ti zmařeno něco, co tě na tomto světě těšilo? Ranil červ i tvůj břečťan, takže uschl? (Viz Jon. 4,7.) Napiš si nad každou tu ztrátu dnešní verš! Byl to Bůh, jenž ztížil tvé břímě. Proč? ‒ Protože je ti toho třeba. ‒ On to byl, jenž roztříštil tvou hliněnou modlu. ‒ Proč? ‒ Protože to nutně potřebuješ. ‒ Vtíralo se to na Jeho místo, proto to odstranil. ‒ On to byl, jenž ti zmátl tvé pozemské plány a zmařil tvá očekávání. Proč? ‒ Protože je ti toho nezbytně třeba. Na cestě, která tě tolik vábila, byl skryt nějaký trn. Bůh má pro tebe připraveno něco mnohem lepšího. Jak nevýslovně tě má rád! Chval Ho za to!
Zdá se ti snad, že tvá bolest je zbytečná? Že kříž, který On na tebe vložil, nemá žádnou nevyhnutelnou příčinu? Odstup od tebe taková pohanská nevěra! Vždyť za tebe dal Svého Syna, vždyť se nazývá tvým Otcem! Ať jsi v jakémkoli soužení či zkoušce, nechť slovo tvého drahého Spasitele (Mat. 8,26) i u tebe způsobí utišení a potlačí každou vzpurnou slzu. On, tvůj neomylný Otec, ví, že i toto potřebuješ, právě tak jako vše jiné!