Filipským 4,6+
My tento verš jistě dobře známe, a přesto jak snadno si děláme starosti! Boží slovo sice nikde neschvaluje lhostejnost, avšak přesto nás varuje před přílišným pečováním a ustaraností. Cožpak není výsadou Božích dětí, abychom se vším, co by nám mohlo působit starost, šli k Božímu otcovskému srdci? „Máme přístup k milosti této, ve kteréž stojíme.“ (Řím. 5,2) A On, kterému je všechno k dispozici, ví, co je pro nás dobré. Čeká jen na naši víru a důvěru. Kéž bychom ji k Němu vždy měli.
Při čtení tohoto verše můžeme myslit na rozmanité věci každodenního života. V životě věřícího bývá tak mnohé, co ho tlačí, rmoutí anebo naplňuje starostí! Když Pavel toto psal, nebyl v příjemné situaci. Psal z vězení. Jeden z jeho spolupracovníků byl nemocen a blízek smrti. On však znal Někoho, u Něhož mohl všechny své starosti složit, a věděl, že On má o něho péči. Také v našem životě bývají různé zkoušky a těžkosti. Jeden má problémy v rodině, jiný v zaměstnání nebo ve škole. Může přijít nemoc, zármutek, těžkost a řada jiných věcí. Těžce na nás doléhá nízký duchovní stav mezi Božími dětmi a všeobecný úpadek celého křesťanstva. To vše se nemůže nás nedotýkat, avšak přesto Bůh nechce, aby nás tyto věci srážely a skličovaly. On sám má péči o nás a očekává, že Mu všechny své starosti, problémy a těžkosti přineseme. „O nic nebuďte pečliví.“ Jak těžké nám to často bývá. Vlečeme se raději se svým „rancem“ sem a tam, namísto abychom ho uvrhli na Něho.
Jak můžeme ale prakticky uskutečňovat: o nic nepečovat? Apoštol nám ukazuje úžasnou jednoduchou cestu: „Ve všech věcech… žádosti své oznamujte Bohu.“ Jen tak budeme moci v Božím pokoji procházet všemi situacemi. Kolem nás může být všechno ještě beze změny, neboť Bůh neslibuje, že ihned odejme to, co nás skličuje. Ale Boží pokoj, který převyšuje všechen rozum, bude střežit naše srdce a naši mysl v Kristu Ježíši.
Srdce plné starostí nám často brání posuzovat věci správně. Namísto abychom klidně důvěřovali Bohu, býváme plni nepokoje a úzkosti a uděláme pak to první, co nás napadne, což obvykle nebývá nejlepší věc. Mnohem lépe tedy je zařídit se podle Boží rady, neřídit se starostmi, ale ze všeho učinit modlitbu. Můžeš prosit o nejmenší i o největší věci. Boží péče zahrnuje všechny tvé tělesné, duševní i duchovní potřeby. Myslí na všechno. Bohu nic není příliš malé ani příliš veliké. Neměli bychom tedy všechny naše starosti proměňovat v modlitbu?