Římanům 15,13
V tomto oddílku je věřícím ukázáno, že Kristus nebyl jenom služebníkem obřízky. Jeho služba směřovala také k tomu, „aby pohané (= národy) z milosrdenství slavili Boha“ (Řím. 15,9). Izrael jako národ odmítl svého Mesiáše, a tím se nám, kteří jsme z pohanů, dostalo spasení (kap. 11,11). Při Svém setkání se syrofénickou ženou Pán Ježíš řekl: „Nejsem poslán než k ovcím zahynulým z domu izraelského.“ (Mat. 15,24) Avšak co jsme měli my? Byli jsme bez jakékoli smlouvy, bez zaslíbení, bez „naděje… a bez Boha na světě.“ (Ef. 2,12) A přesto „Bůh naděje“ už před založením světa myslil na nás, aby i nám dopomohl k živé naději. V Kristu Ježíši se stal naším Otcem. Tyto požehnané výsledky díla Páně Bůh viděl už dříve, jak nám to ukazuje náš oddílek. Na různých místech Starého zákona, která o tom mluví, se vždy znovu uvádí, že pohané (= národy) se budou radovat s Izraelem, budou Pána chválit a doufat v Toho, který nad nimi bude vládnout. My, očištění krví Ježíše od svých hříchů, dokonce víme, že budeme vládnout spolu s Ním, naším Pánem. Věčně budeme hledět na Jeho tvář a mít tu slávu, kterou Mu dal Otec (Jan 17,24). Stali jsme se dědici Božími a spoludědici Krista. Naše srdce by měla být cele otevřena veškeré radosti a všemu pokoji u víře, čímž by je Bůh naděje rád naplnil. Jeho přáním je, abychom se „rozhojnili skrze moc Ducha Svatého“. Je to Duch Boží, jenž v nás působí, aby nám oznamoval všechna požehnání plynoucí z díla Pána Ježíše.
V civilizovaných zemích, kde žijeme, bylo pohanství nahrazeno křesťanstvím. Musíme však, žel, doznat, že to je pouhé křesťanství podle jména, chápané v sociálním, národním nebo jiném smyslu, nikoli však se skutečným obrácením k Bohu skrze Krista, jak tomu bylo na počátku. Proto nijak nepřekvapuje, setkáme-li se s lidmi, kteří se nazývají křesťané, a přesto zapírají Krista, anebo Ho prostě mají za jednoho z „dobrodinců lidstva“, jací v různých dobách skutečně byli mezi lidmi.
Říkává se, že naše země jsou křesťanské země, ale jak mnozí jejich obyvatelé neznají Boha ani Krista, ba dokonce ani nevědí, že Bůh nám o sobě dal určitá zjevení. Proto je tak důležité klást důraz na to, co je to obrácení. Při něm nejde jen o určitou změnu smýšlení, ale o úplnou změnu celého života. Evangelium Boží milosti přináší každému hříšníku poselství o spasení, a to ne na podkladě nějakých skutků, které bychom my činili, ale jedině na základě víry v ukřižovaného Krista, který zemřel za naše provinění a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění.