1. Petra 1,7
Boží péče o nás je trvalá snaha. Nebyla z Boží strany jen nějakým jednorázovým úsilím. Jakmile jsme došli spasení, byli vytrženi ze záhuby hříchu, Boží péče o nás jako Jeho děti trvá dál. Je to zvláštní péče od našeho Boha a Otce. Jako byla pro Izraelity cílem zaslíbená země, Božím plánem, který se týká nás, je, abychom byli s Ním. Na cestě k slávě se i my stále přesvědčujeme o Jeho péči, kterou nám věnuje. Pomysleme jen na společná shromáždění s věřícími, na stůl Páně, modlitební hodiny, na společná uvažování Písma. Jistě, každý dar dobrý a každé darování dokonalé pochází od Boha.
Ale Bůh se o nás stará i jiným způsobem. Nemoci, úrazy a zkoušky všeho druhu jsou Boží zásahy do našeho života. A i když tomu často těžko rozumíme, přesto máme příčinu být přesvědčeni, že to jsou zkoušky, které Bůh uvádí ze Své lásky k nám.
A tak si nestýskejme, když se Bůh i takovým způsobem o nás stará, nýbrž pamatujme na výrok Písma: „Ze všeho díky čiňte!“ (1. Tes. 5,18) – anebo i na to, co je v Ef. 5,20: „Díky činíce vždycky ze všeho ve jménu Pána našeho Ježíše Krista Bohu a Otci.“
Okruhem, kde se má prokazovat naše víra, je tento svět, a Bůh naši víru zkouší. Nikdy nedává víru proto, aby ji také nepodrobil zkoušce. A výsledkem té zkoušky je ovoce, které bude viditelné, až bude vše zjeveno Ježíšem Kristem.
Máme za to, že v nadepsaném verši zmíněné „zkušení v ohni“ je narážkou (která by měla působit na naše srdce) na ony tři hebrejské mládence, kteří byli zkušeni ohněm, jsouce na příkaz krále Nabuchodonozora uvrženi do rozpálené pece (Dan. 3,12-30). Co v jejich případě způsobil oheň? Shořela jen jejich pouta a oni byli osvobozeni. Také nás Pán často uvádí do žáru zkoušky, a to proto, aby provazy pout, které jsme si často sami uvázali, shořely a my mohli vyjít svobodní a volní. A co poznáváme v takovém ohni? Uvědomujeme si, že tam je přítomen a má s námi obecenství náš Pán, jak jsme to předtím ještě nikdy nezažili! Tak tomu bylo také s oněmi třemi přáteli Daniele – procházel se tam s nimi kdosi čtvrtý, „na pohledění podobný synu Božímu“ (25. v.). A tak můžeme s Davidem směle říkat: „Byť se mi dostalo jíti i přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, neboť ty se mnou jsi.“ (Ž. 23,4)
Jednou budeme ve slávě mnohem více děkovat za všechny dny plné soužení a zkoušek, které nás donutily cele důvěřovat Pánu a opírat se jen o Něho, než za ty dny, kdy všechno šlo hladce. Právě ony pak vyznějí k Jeho oslavení.