1. Petra 4,1
S hlubokou vděčností smíme uznávat, že Pán Ježíš Svým dílem vykoupení vyřídil pro každého, kdo v Něho uvěří, otázku hříchu. Tato otázka je vyřešena nejen k naprostému Božímu uspokojení – On byl dokonce oslaven a věřící je zproštěn viny a moci hříchu. Kristus za nás trpěl na golgotském kříži na těle. Tam On, který byl čistý, svatý a bez hříchu, za nás „zemřel hříchu“, jak praví Písmo, a to „jednou provždy“. Pán tam pro nás navždy v náš prospěch skoncoval s hříchem, navěky ho odstranil a odčinil. Nyní smíme toto chápat vírou, ale brzo to budeme vidět jako výsledek na věčnosti. Všechno je založeno na díle na Golgotě, kde Ten, který hříchu nepoznal, byl za nás učiněn hříchem. Nám, kteří jsme s Kristem spojeni, je nyní určena důležitá výzva, abychom se totiž vyzbrojili stejným myšlením. Smíme se, pokud jde o hřích, pokládat za zemřelé spolu s Kristem, neboť Bůh nás takové vidí. Pán nás Svou přehořkou smrtí na kříži vykoupil. Tuto smrt na kříži, skrze niž jsme v Něm a s Ním zemřeli hříchu, máme vždy na sebe vztahovat, máme držet své staré „já“ ve smrti, a tak přestat od hříchu. Potom budeme v správném smyslu ozbrojeni proti hříchu, abychom se již více nestávali jeho kořistí. Zbývající nám ještě čas bychom už neměli být více živi lidským žádostem, nýbrž Boží vůli, protože dost je nám na uplynulém čase, kdy jsme činili vůli pohanů. Ozbrojme se v tomto smyslu!
Bůh kdysi stvořil člověka upřímného (Kaz. 7,29). Adam neznal zlé pohnutky a sklony. Byly mu vštípeny teprve satanem. Hřích se pak jako plevel rozbujel v celém dalším lidském pokolení a uvedl je pod rozsudek smrti. Avšak Bůh nemá zalíbení ve smrti bez-božného (Ezech. 18,23). Ve Své úžasné lásce poslal jednorozeného Syna, který, puzen touž láskou, přišel na tuto zem v podobnosti člověka a strpěl na kříži potupnou smrt. Sám ve Své osobě neměl naprosto nic co činit s hříchem, ale hřích lidí Mu způsobil ta nejstrašnější utrpení a přivodil Mu smrt jako odplatu za hřích. Tím je otázka hříchu vyřízena a On „přestal (= odpočívá) od hříchu“. A nyní Petr říká věřícím Izraelitům, a tím i nám: Vyzbrojte se touž myslí, neboť kdo „trpěl“ na těle, přestal od hříchu. To znamená, že jsme v smrti Krista spatřili smrt našeho vlastního těla, a že setrváváme v praktickém uskutečňování tohoto faktu. Pak ale též smíme odpočívat od hříchu. Skoncovali jsme s ním. Tělo ovšem zůstává tělem a jeho činnost se nemůže Bohu líbit. Kdysi jsme činili vůli těla a vlastních myšlenek, a přitom naše tělo netrpělo. Ono však má újmu, jestliže jeho projevy a hnutí necháváme bez povšimnutí. Tak si Pán přeje nás vidět a On je jistě hoden toho, abychom projevovali ochotu chodit v Jeho smýšlení, majíce na paměti onu vysokou cenu, kterou za nás zaplatil.