Antické město Filipi v Makedonii je dnes už jen místem trosek. Ale v novozákonní době bylo toto město historicky proslulé. Bydlila v něm jedna prodavačka, která se jmenovala Lydia. Tato žena při všem svém blahobytu toužila po Bohu. Dokonce Mu sloužila. V tom se jí dnes podobá mnoho lidí. Vždyť peníze nejsou všechno.
Takoví lidé najdou podobné, stejně smýšlející. Ve Filipi asi nebyla žádná synagóga, takže bohabojní Židé se tenkrát scházeli k modlitbám za městem na břehu jedné řeky. Jistě to nebylo náhodou, že apoštol Pavel se svými spolucestujícími navštívil právě toto místo. Měl přece ve zvyku navazovat na svých misijních cestách kontakt s příslušníky svého národa, Židy.
A tak si apoštol vyhradil čas, aby promluvil také k těm, kteří tam byli shromážděni. Šlo mu o poselství od Pána Ježíše, Spasitele pro každého, kdo je obtížen vinou hříchů. Proto ti poslové Páně konali obtížné cesty – považovali to za naléhavý úkol.
Nemáme zprávu, jak reagovali ostatní účastníci té „modlitební hodiny“ tam u řeky. Možná že to, co slyšeli, na ně působilo menším vlivem. Ne tak Lydia. Naslouchala pozorně. Boží slovo mohlo pronikat do jejího srdce, když je Pán otevřel. Ona již předtím projevovala hluboký zájem. Proto ji Bůh mohl vést dále. Stala se předchůdkyní pro mnohé, takže v tomto makedonském městě vzniklo první křesťanské shromáždění v Evropě.
Faraón kdysi zatvrdil své srdce Božímu poselství. ‒ Neobměkčily ho ani seslané tvrdé rány. Potom Bůh zatvrdil srdce faraóna. To pro něho znamenalo zavržení pro tento čas i pro věčnost.
Ani dnes se člověk nemůže obrátit, kdy se mu chce. Mnozí si myslí, že to mohou odložit až do stáří, až na smrtelnou postel. Ale Boží slovo říká: „Dnes, uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujtež srdcí svých.“ (Žid. 3,7.8)
U Lydie, prodavačky purpurů, tomu bylo jinak. Pocházela z Tyatiru a měla dům ve Filipi. Nevíme nic o jejím dřívějším životě. Ale jedno víme: sloužila Bohu a Bůh její srdce otevřel. Proto mohla velmi pozorně sledovat, co Pavel říkal. Když se uchopila Slova spasení, dala se pokřtít. Jak krásná slova slyšíme potom z jejích úst: „Jestliže soudíte, že jsem věrná Pánu, vejděte do mého domu a zůstaňte.“ (15. verš+) To slovo „věrný“ znamená také „věřící“. Jak je to úžasné, nechá-li si některý člověk Bohem otevřít srdce, chce Mu rád sloužit a dává Mu k dispozici své srdce i svůj dům! Takový se pak nejen osobně raduje ze svého spasení v Pánu Ježíši, ale je pak také požehnáním pro druhé. A tak se Lydia stala první duší v Evropě, která přijala evangelium a byla spasena.
Jaký opak k faraónovi, který zatvrdil své srdce a Bůh ho proto používá jako varovný příklad pro všechny, na nichž jednou prokáže Svou moc v soudu (Řím. 9,17).