Skutky ap. 18,17
V jednom kalendáři, který propaguje bezpečnost a ochranu zdraví člověka, je lhostejnost popsána takto:
Ničím více majetků než všechny bomby a děla. ‒ Usmrcuji více lidí než všechny války. ‒ Rok co rok mrzačím nesčíslné množství mužů a žen. ‒ Přináším nemoc, chřadnutí i smrt. ‒ Nikoho nešetřím, ani dítě, ani starce, – ani dům, ani dvůr. ‒ Nic nedaruji, ale všechno beru. ‒ Jsem tvým nejhorším nepřítelem: já, LHOSTEJNOST. ‒ Měl by ses přede mnou mít na pozoru, jenomže ty na mne úplně zapomínáš!
Jestliže lhostejnost může mít už v pozemském životě tak pustošící účinky, oč více pak, když jde o věčnost! Milióny lidí dnešní blahobytné společnosti nechtějí být ničím rušeny ve svém příjemném životě. Přemýšlet o Bohu a o věčnosti? ‒ to by je přece mohlo jen zneklidnit! Proto se takovým myšlenkám vyhýbají a drží je od sebe co nejdále.
Ale jestliže po smrti je přece jen nějaký život, jestliže svatý Bůh opravdu existuje, jestliže Bible má přece pravdu, co potom? Zeptejte se těch, kteří si z lhostejnosti sami způsobili škodu a nyní si činí oprávněné výčitky. Chceš patřit k těm, kteří, vzdáleni od Boha, si jednou budou musit věčně vyčítat, že z lhostejnosti a z lehkomyslnosti se nikdy neptali po Bohu a po Bibli? To by přece bylo hrozné!
Jaká to je milost, že i lhostejné Bůh chce z jejich stavu vyvést.
Jeden věřící navštívil nemocného. Rozhovor uvázl u bezvýznamných věcí. Tu se návštěvník zeptal: „Nechtěl byste, abychom si společně přečetli něco z Bible?“ ‒ „Děkuji,“ řekl nemocný, „já na tom nejsem tak špatně, jak si myslíte.“ A potom s ironií dodal: „Dnes ještě žádné svátosti nepotřebuji.“ Na to mu návštěvník odvětil: „Ale Bible není kniha jen pro umírající. Chce vás učit, abyste poznal Boha, toho Boha, který nenávidí hřích, avšak miluje hříšníka. On vydal Svého Syna, aby každý, kdo uvěří, měl život věčný.“
Zdálo se, že nemocný je překvapen a na rozpacích. Vždy si myslil, že ta Boží kniha může být užitečná jen těm, kteří stanuli u bran smrti. To je ovšem tragický omyl! Evangelium není jen průkazkou pro nebe. Spojuje nás s jednou osobou, která, abychom byli zachráněni, spaseni, se dala v oběť. „Musíte se znovu zroditi!“ řekl Pán (Jan 3,7). Kdo se narodil znovu, začíná žít úplně nový život. Takový se odvrací od model k Bohu, není již podmaněn žádostem světa, který jeho Pána ukřižoval, nýbrž slouží živému a pravému Bohu a očekává Jeho Syna z nebe. Nalézá v Bohu, co svět nemá: pokoj, radost, odpočinutí. Pro putování po této zemi mu nic nechybí a jeho budoucí příbytek je v domě Otce v nebesích.