Efezským 2,10
Veliké a úžasné jsou skutky Božího stvoření. Bůh mohl po dokonání toho díla říci, že vše bylo „velmi dobré“. Svědectví stvoření mluví beze slov a bez hlasu mocnou řečí. Ať se díváme na stvoření v nejmenších nebo v největších věcech, ať se pokusíme zpytovat hlubiny země nebo neprobádatelné dálky vesmíru – vždy se setkáváme s Boží velikostí a majestátem. Ale o žádném z těchto vznešených předmětů Jeho stvoření se nemluví jako o tajemství. Velikost vesmíru byla od počátku před zraky lidí. Naprosto jinak je tomu s „tajemstvím Krista“. Toto nejúžasnější ze všech tajemství nebylo známé nikomu z lidí, ani Abrahamovi nebo jinému Božímu muži nebo knížeti uplynulých věků. Teprve apoštolu Pavlovi byla svěřena tato až dosud skrytá, slavná pravda o Kristu a Církvi. Všichni svatí na zemi tvoří s Kristem, Hlavou v nebesích, jedno tělo. Zároveň jsou věřící v Ep. Efezským viděni jako Boží dům. Bůh se sklání, aby mezi nimi přebýval jako v nějakém duchovním domě. Vskutku, oni jsou „jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Ježíši“.
Zamysleli jsme se již nad tím, že toto dílo přesahuje dílo stvoření? S klaněním a v údivu stojíme před tímto nyní zjeveným tajemstvím, oslavujeme Jeho milost, která i nás povolala do tohoto vysokého postavení. Poněvadž jsme Jeho dílo, smíme chodit v skutcích, které Bůh předem připravil. I věřící až příliš rád mluví o „svých“ skutcích a o „své“ práci a nepomyslí, že to vše předem připravil Bůh a nám že jen stačí to přijímat.
V prvních dvou verších druhé kapitoly Ep. Efezským apoštol ukazuje, že my, věřící, jsme kdysi byli mrtví v přestoupeních a hříších, a tudíž bez jakékoli možnosti činit třeba nej-menší dobro – pokud vezmeme v úvahu Boží práva. A tu došlo k oné úžasné proměně. Na nás, kteří jsme kdysi byli mrtví v přestoupeních a hříších, Bůh dokázal bohatství Své dobrotivosti a oživil nás s Kristem.
Jak ale čteme v dnešním verši, On nás stvořil nově k jednomu zvláštnímu účelu, totiž abychom chodili v dobrých skutcích. Ale nesmíme si myslet, že tyto dobré skutky úplně záleží na našem uvážení a volbě. Nikoli. Člověku tu není dáno nic, čím by se sám mohl chlubit. Ony skutky připravil sám Bůh. Jakou radost musí působit Jeho srdci, jestliže dobře rozeznáváme Jeho libou vůli a činíme ji!
Zdalipak jsme už ale vůbec někdy pomysleli na to, že Bůh připravil pro každého z nás zvláštní skutky, aby tedy každý z nás zastával přesně určenou službu? Jaké jsou ony úkoly, které máme plnit, je ovšem otázkou, která může být rozhodnuta jen osobně mezi námi a naším nebeským Otcem. Ale pomyšlení na to, že jde o skutky, které Bůh připravil, uděluje mnohým jinak nevýznamným věcem zvláštní cenu, ulehčuje nejeden těžký kříž a chrání nás před mnohým svévolným jednáním.