„Hle, já Pavel, vám pravím, že budete-li se obřezávati, Kristus vám nic neprospěje. Ano, znovu prohlašuji každému člověku, který se dává obřezat, že je povinen plnit celý zákon. Ztratili jste užitek z Krista (nebo: jste odděleni od Krista), kteří se ospravedlňujete zákonem, vypadli jste z milosti. Neboť my skrze Ducha na základě víry očekáváme naději spravedlnosti. Neboť v Kristu Ježíši ani obřízka nic nezmůže, ani neobřízka; ale víra skrze lásku konající. Běželi jste dobře (nebo: ušlechtile)! Kdo vám zabránil (dosl.: Kdo vás odřízl, zastavil), abyste nebyli přesvědčeni pravdou? Toto přesvědčování není z toho, který vás povolává. Maličko kvasu všecko těsto nakvašuje. Já jsem plně přesvědčen o vás v Pánu, že nic jiného smýšleti nebudete. Ale ten, kterýž kormoutí vás, ponese svou vinu, ať je to kdokoli. Já pak, bratří, káži-li stále ještě obřízku, proč jsem ještě pronásledován? Potom pohoršení (skandál, kámen úrazu) kříže je zcela zbaveno účinku (nebo: odstraněno). Kéž by se sami odřezali ti, kteří vás převracejí!“
Galatským 5,2–12
Čtvrtou kapitolou jsme uzavřeli tu část naší epištoly, která mluví o UČENÍ o zákonu a milosti. A počínaje pátou kapitolou vidíme praktické výsledky obou. Ve dvanácti verších, které teď máme před sebou, vidíme, jak hrozné jsou výsledky zákona. Slova by těžko mohla být tvrdší, než jsou v několika následujících verších. Pavel neříká, že Galatští přijali obřízku, ale věděl dobře, že židovští učitelé se snažili je přimět k tomu, aby ji přijali. Ve Skutcích 15,1 čteme: „Přišedše pak někteří z Židovstva, učili bratří, že nebudete-li se obřezávati podle obyčeje Mojžíšova, nebudete moci spaseni býti.“ Tito učitelé mluvili nyní tytéž věci Galatským. Jedni říkali: „Nebudete-li se obřezávati, nebudete moci býti spaseni.“ Pavel skrze Ducha Svatého odpovídá: „Budete-li se obřezávati, Kristus vám nic neprospěje.“ Musíme jasně rozumět tomu, že „obřízka“ byla znamením, jež oddělovalo ty, kdo důvěřovali zákonu, od všech ostatních lidí. Bylo to zevnější znamení, že člověk důvěřuje zákonu. V 1. Korintským 7,18 čteme: „Je-li někdo v neobřízce povolán, neobřezuj se.“ Nikdo nemůže spoléhat na Krista a na obřízku či zákon současně. Ten, kdo se spoléhá na Krista, nespoléhá se, a ani se nemůže spoléhat na zákon. Ten, kdo důvěřuje zákonu, nedůvěřuje Kristu. A tak Kristus nic takovému člověku neprospěje. Kříž Kristův je bez užitku pro takového člověka. Kristova smrt není pro tohoto člověka. V životě či ve smrti, v přítomné době i na věčnosti, Kristus tomuto člověku nic neprospěje. Někteří lidé říkají: „Snažím se dodržovat zákon a spoléhám na něj; a tam, kde padnu, spoléhám se na Krista!“ Ne, toto není možné. Musíš si zvolit buď Krista, nebo zákon. Nemůžeš mít část z obou. Pavel činí tato slova ještě ostřeji vyhraněnými tím, že nejprve říká: „Hle, podívej se, uvaž! Já Pavel, apoštol pohanů, já Pavel s autoritou, kterou mi dal Kristus, já Pavel, pro kterého byste si kdysi vyloupili své oči; to já vám toto říkám: Budete-li se obřezávat, Kristus vám nic neprospěje.“
„Ano, osvědčuji opět každému člověku, který se dává obřezat, že je povinen plnit celý zákon.“ Pavel mluví se vší vážností a energií, jaké je schopen. Toto je věc největší důležitosti. Tato otázka podvrací všechny základy křesťanství. „Ano,“ říká apoštol, „osvědčuji…“. Význam je ten, že slavnostně dává na vědomí, jako by byl svědek u soudu, to, jaký je důsledek pro člověka, který přijímá obřízku. Vzal na sebe znamení, že je pod zákonem, a nyní je povinen plnit celý zákon. Nemůže říci, tak jak to dnes mnozí činí, že já udělám svou část a Kristus udělá také Svou část. Já budu dělat to nejlepší, co mohu, a Kristus se postará o má selhání. Ne, skutečně ne! Kristus to učiní všechno nebo neučiní nic. Spoléháš-li se na zákon, jsi povinen ho plnit celý. Zákon říká: „Nepožádáš!“ Jedna žádostivá myšlenka, a jsi ztracen. Musíš milovat svého bližního, jako sebe samého. Nečiníš-li to, jsi ztracen. „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své i ze vší síly své.“ Jestliže v tomto klesneš, byť i jen na chvilku, jsi ztracen. Kristus ti nepomůže. Nebude ti k užitku. Nic ti neprospěje. Musíš zachovat celý zákon nebo jsi ztracen. Jakub 2,10 jasně říká: „Kdo by koli celého zákona ostříhal, přestoupil by pak jediné (přikázání), všechněmi jest vinen.“ Zákon je jako tabule skla. Rozbijete-li ji, je rozbita celá. Zákon je jako kotevní řetěz: zlomíte-li jeden článek, je přetržen celý řetěz a loď je uvolněna. Ach, milý čtenáři, spoléháš-li na své dobré skutky, spoléháš-li na zákon, slyš Boží slavnostně vážná slova. Vzdej se svých nadějí v zákon a skutky a obrať se ke Kristu samotnému: spolehni se na Něho a jenom na Něho. V Něm máš úplné a dokonalé spasení. Kristus musí být vším nebo ničím.
„Jste odděleni od Krista, kteří se ospravedlňujete zákonem.“ „Odděleni od“, řecké slovo, které se tímto výrazem snažíme přeložit, se objevuje také v Římanům 7,6, kde se nám říká, že jsme učiněni svobodnými od zákona. To bylo přeloženo jako „osvobozeni jsme od zákona“, nebo „prosti od zákona“. To neznamená, že jsme odděleni od zákona nebo odděleni od Krista, ale že jsme odděleni od, nebo připraveni o prospěch či účinek, který by nám Kristus přinesl. Jestliže člověk, který se nyní snaží být ospravedlněn skrze zákon, se v onom budoucím dni bude obhajovat jménem Kristovým, aby ho ospravedlnilo, odpověď bude znít: „Jméno Kristovo pro tebe není platné.“ Takový člověk nemá na Jeho Jméno žádné právo. Říká nám to opět, že Kristus a zákon nám nemohou dohromady dát spravedlnost. Můžete se spolehnout na Krista pro spravedlnost a On vám dá dokonalou spravedlnost. Nebo se můžete pro spravedlnost spolehnout na zákon a ten vám zlořečí a zatratí vás. Musíte si vybrat sami, zda chcete mít Krista nebo zákon. Dovolte mi znovu opakovat: Nemůžete se spoléhat na obojí.
Člověk může být velice mravný, přímý, čestný, dobrý a příjemný, ale důvěřuje-li zákonu, je ztracen; a bude trávit věčnost v pekle. Čtenáři, měj jasno: spasení je jen ve jménu Ježíš; a ty nemůžeš jednu jedinou věc k tomuto Jménu přidat. Ježíš může a chce spasit toho nejhoršího hříšníka, který na Něho spolehne, ale nejlepší člověk na světě je ztracen, spolehne-li se na zákon.
Těm, kteří se vzdávají Krista pro zákon, Pavel píše: „Vypadli jste z milosti.“ Mnozí myslí, že když zhřeší poté, co se spolehli na Krista, že vypadli z milosti. Ne, Bible nic takového neříká. Obracet se k zákonu znamená vypadnout z milosti. Člověk může být nejspravedlivějším v očích svých přátel. Může se vážně ve vlastní síle snažit o to, aby se líbil Bohu. Může dávat mnoho chudým a činit všechno, o čem se domnívá, že to má činit. Ale jestliže tento dobrý člověk spoléhá na zákon, nebo z části na zákon a z části na Krista, potom tento dobrý člověk vypadl z milosti. Římanům 5,2 nám říká, že máme vírou přístup k milosti – ne skrze zákon. Ve 2. Petra 3,17 Petr varuje svaté: „Střezte se, abyste bludem těch zlých nebyli svedeni a nevypadli od své pevnosti.“ Výraz „nevypadli“ je totéž řecké slovo jako „vypadnout z milosti“ v Galatským. Ve 2. Petra 3,14 čteme: „Snažte se, abyste bez poskvrny a bez úhony před ním nalezeni byli v pokoji.“ U Petra se zdá být nebezpečím to, že vypadneme ze správného chování křesťanů. U Galatských je nebezpečí, že vypadneme z pravdy, z milosti, jež nás činí křesťany. Vzpomenete si, že v první kapitole jsme poznamenali, že Petr psal tento „druhý list“ týmž osobám, kterým psal první list, a že tento dopis byl adresován Galatským (jakož i jiným). A tak shledáváme, že Galatští jsou varováni, aby nevypadli ani ve svém učení, ani v praktickém životě. Je velmi pravděpodobné, že Petr měl na mysli tento verš Pavlovy Epištoly ke Galatským, když v následujících verších (15 a 16) mluví o Pavlových epištolách a obzvláště je doporučuje a nazývá „Písmy“. Je-li tomu tak, vidíme tu velkou milost, jež je ukázána v Petrově srdci, když obzvláště doporučuje Galatským křesťanům tu samou epištolu, která tak jasně ukazuje jeho vlastní selhání.
Měj jasno, milý čtenáři, že apoštol Pavel skrze Ducha Svatého jasně učí, že není spasení pro toho, kdo trvá na přijetí obřízky. Takový člověk jasně ukazuje, že spoléhá na zákon, aby byl ospravedlněn. Jenom skrze milost našeho Pána Ježíše Krista může člověk obdržet spasení (Sk. 15,13). Jak potom může být spasen někdo, když Kristus mu nic neprospěje, když je odloučen od Krista, když vypadl z milosti?
Ti, kdo se k zákonu obracejí pro požehnání, shledají, že jim jenom zlořečí (Gal. 3,10). Najdou v něm smrt a zatracení (2. Kor. 3,7.9). Prostě zákon působí hněv (Římanům 4,15). Ale milost Boží přináší spasení (Titovi 2,11).
Křesťan nemá:
Ale naopak křesťan má:
Hleděli jsme (doufám, že se srdcem naplněným vážností) na výsledek zákona. Nyní se apoštol obrací k těm, kdo setrvávají v Boží milosti. „Neboť my skrze Ducha, na základě víry, očekáváme naději spravedlnosti.“ V Gal. 3,2 jsme viděli, že jsme přijali Ducha na základě slyšení víry. Nyní vidíme, že skrze Ducha „očekáváme naději spravedlnosti“. Zákon byla věc těla; a Duch je „odporný (stojí proti)“ tělu (Gal. 5,17). A tak v Galatským 3,3 čteme: „Tak nemoudří jste? Počavše Duchem, nyní tělem dokonáváte?“ V této krátké epištole, kde zákon, dílo těla, je tak význačný, shledáváme Ducha také význačným. Neboť zákon je falešná cesta k ospravedlnění a svatosti a Duch je pravá cesta. V této krátké epištole čteme o Duchu šestnáctkrát.
A tak apoštol říká: „Neboť my skrze Ducha očekáváme naději spravedlnosti.“ Slovo přeložené jako „očekáváme“ je užito na více místech Nového zákona, ale vždy o příchodu našeho Pána Ježíše Krista nebo o nějakém požehnání, které při Jeho příchodu obdržíme. Viz např. 1. Kor. 1,7; Fil. 3,20; Židům 9,28. Nebo pokud jde o požehnání, viz Římanům 8,19 a 23. A tak v tomto verši ke Galatským smíme očekávat, že ona „naděje“ je „ta blahoslavená naděje, a příští slávy velikého Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista“ (Titovi 2,13). V mluvě lidí je naděje vždy věcí nejistou. Snad ji obdrží, možná, že ne. Ale v Boží řeči je naděje věcí jistou, poněvadž u Boha není žádné nejistoty. Když nám Bůh něco zaslibuje, není tu žádná nejistota; víme, že to obdržíme, ačkoliv na to musíme „s trpělivostí očekávat“ (Řím. 8,25). Nadějeme se toho (nikoli s nejistotou), zatímco na to čekáme. A takto očekáváme naději spravedlnosti.
V Novém zákoně nám Duch představuje „spravedlnost“ různými způsoby. Myslím, že Duch v Epištole Římanům užívá pěti různých slov, aby popsal spravedlnost. My máme nyní před Bohem spravedlnost. Jsme už nyní počteni za spravedlivé zdarma, milostí Jeho (Řím. 3,24). Ale celé dílo ospravedlnění, jak je spatřováno v Novém zákoně, není až do příchodu Páně zcela naplněno. Bůh zná konec od začátku a nepotřebuje čekat, až se život člověka skončí, aby pronesl Svůj verdikt; nýbrž jakmile se člověk spolehne na Krista, Bůh jej má za spravedlivého. Ale potom jeho praktický život a všechny jeho cesty tomu musí být přizpůsobeny; být ve spravedlnosti, kterou již v Božích očích vlastníme. To se zcela naplní, teprve až Pán přijde.
„My pak všichni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Pána.“
2. Kor. 3,18
„Které předzvěděl, ty i předurčil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho.“
Řím. 8,29
„Víme pak, že když se ukáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jak jest.“
1. Jana 3,2
A tak očekáváme ten den, kdy Kristus přijde a kdy budou ve vší své plnosti naplněny všechny naděje a očekávání, které jsou obsaženy ve slově „spravedlnost“. Jistě smíme zvolat: „Pospěš, Milý můj!“
„Neboť v Kristu Ježíši ani obřízka nic nezmůže, ani neobřízka; ale víra skrze lásku konající.“ (Porovnej 1. Kor. 7,19 a Galatským 6,13.) Obřízka byla jen vnějším odřezáním částky těla, pouze zevnější ceremonie, a jak jsme často viděli v této epištole, Duch Svatý zdůrazňuje, že vnější formy a ceremonie nemají žádnou moc. Ani obřízka, ani neobřízka nemohou nikdy pro Boha přinést žádný výsledek. A tak člověk, který je obřezán, je stejně tak bezmocný k tomu, aby se líbil Bohu, jako člověk neobřezaný. Není tu rozdílu; ani jeden ani druhý nemá nejmenší moc cokoliv pro Boha učinit. Duchovní význam obřízky byla „záležitost srdce“. V Jeremiáši 6,10 si Pán stěžuje na Izrael, že „jejich uši jsou neobřezané, tak že nemohou naslouchat“; a v Jeremiáši 9,26 dodává: „Všechen dům Izraelský jest neobřezaného srdce.“ A tak Pavel říká: „Obřezání zajisté prospěje, budeš-li zákon plniti; pakli budeš přestupitelem zákona, obřezání tvé učiněno jest neobřezáním. Nebo ne ten jest Žid, kterýž jest zevně; aniž to jest obřezání, kteréž bývá zjevně na těle; ale ten jest Žid, kterýž vnitř je Židem, a obřezání je srdce, v duchu a ne podle litery; jehož chvála ne z lidí jest, ale z Boha.“ (Římanům 2,25.28.29) Ale ačkoli zevní formy a ceremonie nemají sílu, přece tu síla je: „Víra skrze lásku konající.“ Ale to je vnitřní síla, to je „záležitost srdce“. Víra a láska jdou společně, kráčejí ruku v ruce. Když lépe poznáváme svého Pána, více Mu důvěřujeme; a když Mu více důvěřujeme, více a oddanějším srdcem Ho milujeme; a víra konající skrze lásku má mocnou sílu:
„Vody mnohé nemohou uhasiti lásku, ani ji řeky nemohou zatopiti.“
Píseň Šalomounova 8,7
„Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí; láska se nechlubí, nenadýmá se; v nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého; neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě; všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všecko trpělivě snáší. Láska nikdy nevypadá.“
1. Korintským 13,4–8
„…Kteří skrze víru vybojovávali království, činili spravedlnost, docházeli zaslíbení, zacpávali ústa lvům, uhašovali moc ohně, utekli ostrosti meče, zmocněni bývali v mdlobách, silní učiněni v boji, vojska zaháněli cizozemců. Ženy přijímaly mrtvé své vzkříšené. A jiní byli mučeni, nepřijavše vysvobození,… Jiní pak posměchy a mrskáním trápeni, ano i vězeními a žaláři. Kamenováni jsou, sekáni, pokoušíni, mečem zmordováni; chodili v kožích ovčích a kozelčích, opuštěni, souženi, a zle s nimi nakládáno: (jichžto nebyl svět hoden): po pustinách bloudíce, i po horách a jeskyních i v doupatech země. A ti všichni svědectví dosáhše skrze víru….“
Židům 11,33–39
Ano, jak pravdivé je toto slovo; ačkoli ani obřízka ani neobřízka nic nezmohou, přece v Kristu Ježíši má víra působící skrze lásku nevýslovnou moc. Musíme si všimnout, jak Pavel v 5. a 6. verši naší kapitoly spolu spojuje „víru, naději a lásku“, tak jak to činí v 1. Korintským 13,13: „Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré.“
„Běželi jste dobře!“ Pavel rád užívá obrazu závodu. V 1. Korintským 9,24–27 napomíná korintské věřící užitím téhož obrazu: „Tak běžte, abyste dosáhli!“ V Galatským 2,2 a Filipským 2,16 mluví Pavel o sobě, že ve svém vlastním závodu neběžel nadarmo nebo bez účelu. Ve Filipským 3,12 se Pavel vidí stále jako běžec, ale blížící se ke konci závodu. Cíl je v dohledu a to není doba k ochabování; naopak, nyní je čas napnout všechny síly, a tak „úsilně chvátaje k cíli běžím!“ Když odešel od svých milých efezských bratří, myslí na dobu, kdy závod je dokončen, cíl dosažen, cena získána a zůstává jenom radost: „… aniž jest mi tak drahý život můj, jen abych běh svůj mohl s radostí dokonat.“ (Skutky 20,24) Zde opět užívá řeckého slova pro běh o závod. A v 2. Timoteovi 4,7, užívaje téhož slova, vidí závod skončený: „Běh jsem dokonal (opět význam slova je „běh o závod“)… již za tím odložena jest mi koruna spravedlnosti.“ Nebyla to královská koruna moci, ale věnec, který dostával vítěz závodu na olympijských hrách. Ten věnec byl udělán z listů, byla to „porušitelná koruna“. Ale koruna, kterou my obdržíme, je „neporušitelná“ (1. Kor. 9,25).
Galatští věřící byli běžci v tomto závodě. Běželi dobře, ale někdo přišel a překazil jim to. Sloveso znamená „(neprávem) do něčeho zasáhnout“. Většinou obsahuje myšlenku překážet někomu v cestě tím, že se mu boří mosty a ničí cesta. Často to dnes vidíme ve válce. A takto někdo bránil Galatským běžcům, někdo jim překážel. Unavili se závodem a teď už vůbec neběželi dobře.
Nyní přicházíme ke slovu „přesvědčit“, v řečtině třikrát užitému. Na prvním místě je většinou překládáno jako „poslouchati“: „Kdo vám zabránil, abyste nebyli poslušní pravdy?“ Ale doslovný význam je „být přesvědčeni“. Člověk neposlechne, dokud není přesvědčen o pravdě, která je mu předkládána. A tak smíme překládat: „Kdo vám zabránil, abyste nebyli přesvědčeni pravdou?“ Pavel se neptá proto, aby získal informaci. Pravděpodobně dobře věděl, kdo je tím nepřítelem, který „zasahoval“ a bránil těm, jež on tolik miloval. Je to spíše zvolání, které mělo přimět Galatské věřící k tomu, aby sami poznali, jak selhali. V další kapitole ke Galatským uvidíme, že je napomíná, aby neklesali na mysli, aby neochabovali. Nepřítel je přesvědčoval, aby se vzdali pravdy, jíž se naučili od Pavla; a tak Pavel dodává: „Toto přemlouvání (přesvědčování) není z toho, který vás povolává.“ Pán ani Duch Svatý je nepřesvědčovali, aby se vzdali. Bylo to dílo nepřítele. „Nepřítel člověk to učinil.“ (Mat. 13,28) Jako nepřítel nasel koukol mezi pšenici a vnesl zlo mezi dobré, tak také žena v Matouši 13,33 dala trochu kvasu do množství mouky, až zkvasilo všechno. Snad Pavel myslel na toto podobenství Pána, když psal: „Maličko kvasu všecko těsto nakvašuje.“ Pavel kázal pravdu a dal jim dobrou mouku; ale falešní učitelé k ní přimísili kvas zachovávání zákona a brzy by se zkazilo všechno. Musíme mít na paměti, že kvas mluví v Bibli vždy o tom, co je zlé. Zlo se rozšiřuje jistě a rychle, stejně jako kvas v mouce rychle zasahuje celý kus těsta. Možná, že v Galacii byl jenom jeden zlý učitel (viz verš 10), ale i jeden zlý učitel může udělat nepopsatelnou škodu. Jeden člověk mající neštovice může tuto hroznou nemoc přenést na mnoho osob. Pavel užívá stejných slov o kvasu opět v 1. Korintským 5,6. Tam bylo mravní zlo. Zde je to zlo v učení.
„Pokud jde o mne, jsem plně přesvědčen o vás v Pánu, že nic jiného smýšleti nebudete.“ Zde nalézáme opět užito totéž sloveso „přesvědčit“. Pavel řekl: „Jsem o vás na pochybách“ (4,20), ale nyní, když odvrací svůj zrak od Galatských a od falešných učitelů a „hledí na Ježíše“, může zvolat: „Jsem plně přesvědčen o vás v Pánu.“ V řečtině není slovo „plně“, ale čas slovesa v řečtině mluví o úplnosti a skončení; proto jsme přidali slovo „plně“ ve snaze vyjádřit tento smysl. Když jsme zmateni, na pochybách a v úzkosti, jakou útěchou nám je obrátit zrak k Pánu. Od Něho se nám dostane povzbuzení a útěchy, síly a důvěry. A tak Pavel, jako David v dřívější době, „se posilnil v Pánu“ (1. Sam. 30,6).
Ale ten, kdo vás mate, ponese svou vinu. Nikdo nemůže nepokojit ovečky Páně, aniž by nenesl svou vinu. Žel, dnes je mnoho takových, kteří nepokojí stádo Páně. Ale každý z nich ponese svou vinu. O Achanovi, který vzal z proklatých věcí Jericha a přivodil Izraeli porážku (Jozue 7), je řečeno, že „zkormoutil Izraele“ (1. Par. 2,7). Vypadá to, že zde byl obzvláště jeden muž, který činil toto zlé dílo nebo v něm byl vůdcem. Zdá se, že tento muž měl velký vliv a snad velkou důležitost ve světě, neboť vidíme, že Pavel dodává: „ať je to kdokoli“. Pavlovi nezáleželo na tom, zda to byl Petr sám; postavil by se mu přede všemi. Kvůli postavení člověka nečiní Pavel nejmenší rozdíl; a slavnostně varuje: „Ten, který vás kormoutí, ponese svou vinu, ať je to kdokoli.“ (Srv. Mat. 18,6.7.)
Pavlovi nepřátelé říkali, že když se to Pavlovi hodilo, také kázal obřízku. Obřezal Timotea, protože si myslel, že mu to pomůže. Pavel nyní dává otázku, která dokonale odpovídá na tyto narážky: „Pokud jde o mne, bratří, jestliže stále ještě kážu obřízku, proč jsem ještě pronásledován?“ Pavel už v Galatským 1,7.8.9.10 mluvil o témže zlém výpadu proti sobě. Nyní na něj odpovídá jasněji. Vždy to byli Židé, kdo Pavla pronásledovali. Vždy to byli oni, kdo tak ostře stáli proti němu, protože kázal pohanům a dával stranou jejich staré obyčeje. Ale jestliže Pavel skutečně kázal učení Židů, proč by ho měli pronásledovat? Pavel byl stále pronásledován a to bylo důkazem toho, že stále kázal, že obřízka nemá žádnou moc a že spasit může jedině víra v Krista. Ale co Galatští? Byli ještě stále pronásledováni? Kdyby se obrátili od Krista k obřízce, jejich pronásledování by pominulo. Možná, že jim toto chtěl Pavel jemně připomenout. Jestliže by Pavel kázal učení Židů, potom pohoršení kříže by určitě pominulo. Byla to tak pohoršující věc kázat o muži, který byl přibit na kříž. Tato smrt byla horší než být pověšen na šibenici. Tato smrt byla určena pro otroky a zločince nejhoršího druhu. Římský občan nemohl být ukřižován. Ale Pavel se křížem chlubí. Rád vyprávěl příběh o kříži. Nestyděl se za evangelium Kristovo ani za Kristův kříž. Jemu byl Boží mocí ke spasení. Ale pro lidi tohoto světa to bylo pohoršení. „My kážeme Krista ukřižovaného, Židům kámen urážky (nebo: skandál), a Řekům bláznovství; ale povolaným i Židům i Řekům Krista, Boží moc a Boží moudrost.“ (1. Kor. 1,23.24)
Řecké slovo přeložené jako „skandál“ doslovně znamená tyčinku v pasti, na níž je připevněno vnadidlo; a tak se mu dostalo významu pasti samotné. Většinou bývá překládáno jako „kámen urážky“, což má trochu podobný význam. A z toho pochází slovo „skandál, pohoršení“. Skandál je něco, přes co lidé klopýtají, s čím nechtějí mít nic společného. Poprvé je užito v Matouši 13,41, ale sloveso od toho odvozené je užito v Matouši 5,29. Tato slova jsou často užita v Matoušově evangeliu. Toto evangelium bylo napsáno obzvláště pro Židy a je tam mnoho věcí, které je pohoršovaly, nebo přes které klopýtali. Ale kříž bylo největší pohoršení ze všech.
„Potom je pohoršení plně odstraněno“; nebo „zcela odpadlo“; je to stejné sloveso jako ve 4. verši, který jsme právě uvažovali. A opět zde v řečtině nemáme slovo „plně“, ale čas slovesa má tento význam. Pro toho, kdo káže zákon, je pohoršení kříže plně odstraněno, zbaveno účinku.
„Kéž by se sami odřezali ti, kteří vás převracejí!“ Tito rušitelé křesťanů neustále mluvili o obřízce, odřezání části těla. Pavel odpovídá: „Kéž by se sami odřezali!“ Pavel tím pravděpodobně mínil, že si přeje, aby se vyloučili a otevřeně se odřezali od shromáždění křesťanů. To je to „odřezání“, které si přál vidět ohledně těchto zlých lidí.