„Divím se, že jste tak rychle od Toho, kterýž vás povolal v milost Kristovu, uchýlili se (dezertovali, zběhli) k jinému evangeliu, které není jiné (téhož druhu).“
Galatským 1,6.7
Verš 5 ukončuje „pozdrav“. Jak jsme viděli v jiných Pavlových epištolách, následuje většinou děkování nebo chvála shromáždění, kterému píše. Ale zde není nic takového. Pavel Galatské nenazývá „svatými“. Je to jediná Pavlova epištola, ve které se toto slovo neobjevuje. Nenazývá je „věrnými bratřími“ nebo „svatými bratřími“, jak to činí u ostatních křesťanů, ale znovu a znovu je nazývá: „bratři“, a ukazuje tak vroucí lásku, která naplňovala jeho srdce, když psal tyto přísné a tvrdé výtky. Viděli jsme, že Pavel chválí dokonce i Korintské, ať byli jakkoli špatní, ale pro Galatské zde není ani slovo chvály. Kéž nám Bůh pomůže, vám i mně, drazí bratři, abychom jasněji rozuměli tomu, jak je to hrozné v Božích očích odvracet se od Krista k zákonu nebo přidávat zákon nebo něco jiného k našemu Spasiteli, Pánu Ježíši Kristu.
Místo děkování nalézáme rozhořčený výkřik překvapení: „Divím se, že jste tak rychle (nebo: ochotně) od Toho, který vás povolal v milost Kristovu, uchýlili se, zběhli jste, byli jste převráceni k jinému evangeliu, které není jiné.“ Jsou zde užitá dvě slova a obě jsou do češtiny přeložena jako „jiné“. První znamená „jiný různého druhu“. Druhé znamená „jiný téhož druhu“. Oni zběhli od „dobré zvěsti (= evangelium) milosti Boží“ (Sk. 20,24) a byli odvráceni k rozdílné „dobré zvěsti“, totiž k zákonu a obřízce. Ale to není „dobrá zvěst“, když mi někdo řekne, abych dodržoval zákon. Není to „jiná dobrá zvěst“. To není „dobrá zvěst“ vůbec. Jestliže úpím pod velkým dluhem, pak „dobrou zvěstí“ je, když mi přítel řekne, že z něho za mne zaplatil každý haléř a že já jsem volný; ale vůbec není „dobrou zvěstí“, když mi někdo řekne o nějakém jiném dluhu, o kterém velmi dobře vím, že ho nikdy, nikdy nemohu splatit. A ten, kdo je obřezán, „je povinen dodržovat celý zákon“.
Galatští se uchýlili od Toho, který je povolal v Kristovu milost. Toto slovo přeložené jako „uchýlit se“, „zběhnout“, je ve významu „dezertéra“, čili vojáka, který opouští armádu, pro kterou bojoval, a přechází k nepříteli. Má význam „přeběhlíka“.
Dnes je mnoho lidí, kteří vám říkají, že kážou „jinou dobrou zvěst“ (= evangelium). Nevěřte jim. Může být rozdílná, ale není to „jiná dobrá zvěst“. Je jenom jedna „dobrá zvěst“ poslaná nám Bohem, a ta je: „Kristus zemřel za naše hříchy.“ (1. Kor. 15,3) Vše ostatní, co se samo nazývá „dobrou zvěstí“, je falešné. Je to padělek. Není to TA „dobrá zvěst“ vůbec. Pavel jim připomíná, že je to Bůh sám, kdo je povolal, a On je povolal „v milost“ a nikoli „v zákon“ nebo „k zákonu“. Zcela zapomněli na své povolání. Jestliže to není Bůh sám, kdo je povolal, a jestliže to není povolání jenom do milosti, potom to není ta pravá „dobrá zvěst“, ale jenom falešná napodobenina, neboť není žádné „jiné“.
„Jenom jsou někteří, kteří vás nepokojí, a převrátit chtějí evangelium Kristovo.“
Galatským 1,7
Ze dvou veršů, které jsme právě citovali, si všimnete, že falešní učitelé byli v té době v Galacii a snažili se převrátit „dobrou zvěst“. Snažili se, ale ještě neuspěli. Nepokojili Galatské křesťany. Je to totéž slovo jako v Janu 14,1: „Nermutiž se (nebuď polekané, neznepokojuj se) srdce vaše: věříte v Boha, i ve mne věřte.“ Jestliže máme pravou víru v Krista, potom nemusíme být nikdy znepokojeni. Bouře života na nás mohou bít, služebníci nepřítele mohou přinášet falešné učení, ale přes to všechno, je-li naše oko upřeno na Krista, nemusíme být zneklidněni. „Věříte v Boha, i ve mne věřte.“ Důvěřujte ve Mne a nebudete nikdy zkormouceni. Důvěřujte ve Mne a nikdo nikdy nebude moci „otřást vaší věrností“. (Výraz má také tento význam.) Toto slovo „nepokojit (kormoutit)“ nalézáme opět v Gal. 5,10: „Ale ten, který vás nepokojí, (který otřásá vaší věrností), trpěti bude soud, ať je to kdokoli!“
Je to hrozná věc nepokojit Boží lid. Jsou jako stádo ovcí, pasoucích se na dobrých pastvách Božího Slova. Ale žel, dnes je mnoho takových, kteří místo aby je pásli, je nepokojí. Jsou tací, kteří jsou pokládáni za dobré pastýře Božího stáda a kteří, jako falešní učitelé v Galacii, velmi často kážou zákon místo toho, aby ovcím předkládali pravou Boží milost. Dnes je mnoho takových, kteří nechtějí desatero přikázání kázat ani pro spasení, ani jako „pravidlo pro život“, ale kteří neustále říkají svatým Božím: „Nedotýkej se! Neokoušej! Neobírej se tím!“ (Kol. 2,21). „Nesmíš činit toto; nesmíš činit tamto!“ Princip je stejný. Je to zákon místo radosti, a ten stádo znepokojuje, ale nesytí je. Ti, kdo nepokojí Boží ovce, budou muset nést soud, ať jsou oni kdokoli, neboť toto je dílo nepřítele.
Tito nepřátelé pravého evangelia si přáli převrátit, zvrátit, změnit v opak pravou dobrou zvěst poslanou Bohem. Jestliže mi někdo řekne, že musím zachovávat zákon, ať už kvůli spasení nebo jako „pravidlo života“, tu to není „dobrá zvěst“. Je to právě opak. Je to velmi, velmi zlá zvěst, neboť já nikdy zákon nemohu zachovat a musím zahynout. Toto bylo to zlé dílo, které dělali tito falešní učitelé mezi Galatskými sbory. Převraceli dobrou zvěst.
„Ale bychom pak i my nebo anděl s nebe zvěstoval vám (něco jako) evangelium mimo to (nebo: nad to; proti tomu), co jsme vám zvěstovali jako evangelium, prokletý buď. Jako jsme prvé pověděli a ještě znovu pravím: Jestliže vám někdo zvěstuje (něco jako) evangelium mimo to, které jste přijali (=obdrželi), prokletý buď!“
Galatským 1,8.9
Jak velmi vážná slova! Místo požehnání dvakrát opakovaná kletba! Jak by tato slova měla každého z nás zastavit a přimět k zamyšlení! Jestliže mám tu šťastnou výsadu a vážnou zodpovědnost zvěstovat Boží dobrou zvěst, jak vážně bych se měl starat o to, aby to, co zvěstuji, bylo vpravdě Boží dobrou zvěstí a ne mými vlastními myšlenkami či představami; jinak by se mohlo stát, že to vážné slovo by se vztáhlo na mne: „Prokletý buď!“ Je smutné říci, že dnes jsou desetitisíce lidí, kteří kážou zákon, aniž by měli potuchy o tom, že se staví pod tuto hroznou kletbu. Ale je tomu tak. Budí to dojem, jako by ten, kdo obzvláště toto zlé dílo v Galacii konal, měl být významným mužem. Slova, jež Pavel užívá: „Bychom pak i my nebo anděl s nebe zvěstoval vám evangelium mimo to, co jsme kázali vám, prokletý buď!“ – se zdají označovat, že to byl velký muž. Také jeho poznámka v Gal. 5,10: „ať je to kdokoli“, tomu nasvědčuje. Dnes jsou lidé, kteří zastávají vysoké postavení v církvích lidí a kteří mají za svým jménem mnoho hodností (titulů), ale jsou prokleti od Boha, poněvadž kážou rozdílnou dobrou zvěst, která není jiná.
Jen před několika dny jsem viděl dopis od jednoho přítele, který byl znepokojen takovouto falešnou dobrou zvěstí. Ve svém dopise říká: „Je to křesťanství s něčím přidaným.“ A přesně to přinesli ti falešní učitelé Galatským: „Křesťanství s něčím přidaným.“ „Prokletý buď“ – říká apoštol. To jsou slova Ducha Svatého: vlastní slova Boží. Nemohou být tvrdší a vážnější slova. Toto říká Bůh všem, kdo učí zákon: „Prokletý buď!“ Je mnoho takových učitelů a jejich učení je velice populární. Pozor! „Prokletý buď.“
Ale, – řeknete, – jistěže když anděl z nebe mi přinese tuto dobrou zvěst, pak tomu mohu věřit! – Ne, ani když ji přinese anděl z nebe! Dokonce i anděl je proklet. Vzpomeň si, že dokonce sám satan se proměňuje v anděla světlosti (2. Kor. 11,1–4). Anděl, který káže zákon, je ve skutečnosti satan přeměněný v anděla světlosti a – „Prokletý buď!“ Ale vy řeknete, že to jsou takoví dobří lidé, tak příjemní a tak vážení: určitě musejí mít pravdu. Chcete věřit satanu anebo Bohu? Taková je zde otázka. Jestliže si zvolíte věřit satanu (jako to učinila Eva), pak i vy budete prokleti.
Všimněte si toho slůvka „mimo“, či „nad to“ – „dobrá zvěst mimo té dobré zvěsti, kterou jsme vám přinesli“. Není dobré zvěsti mimo té dobré zvěsti. Bůh nedovoluje žádnou konkurenční dobrou zvěst. A Bůh nechce dovolit také žádnou směs se Svojí dobrou zvěstí; ani nechce dovolit, aby něco bylo přidáno mimo (vedle) dobré zvěsti, kterou nám dal On. Nemůžete mít Boží evangelium a zákon k němu přidaný nebo s ním smíšený. Boží dobrá zvěst stojí samotná.
Ačkoliv slova nemohla být tvrdší a vážnější, než je Boží kletba pro ty, kdo přinášejí rozdílnou dobrou zvěst, přece aby těmto slovům přidal síly, apoštol je zde slavnostně opakuje. A připomíná Galatským, že „jsme vám totéž už před tím pověděli“. Nemíní tím, že jim to právě pověděl (8. v.), ale že při své poslední návštěvě u nich viděl toto nebezpečí a velmi vážně je varoval. Viděl, jak toto zlé učení začíná přicházet mezi ně, a tehdy jim to řekl. Každý, kdo přináší dobrou zvěst mimo to, co jste přijali, prokletý buď! Řekl jim to předtím, a nyní to opakuje dvakrát: „Prokletý buď!“ „Trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne.“
Apoštol Galatské křesťany varoval, ale žel, ti nedbali jeho varování. Místo toho dbali na falešné učitele a opustili Krista kvůli zákonu.
Čtenáři, ty jsi také varován. Bůh sám tě varuje touto knížkou. Chceš následovat Galatské a nedbat těchto vážných varovaní? Nebo chceš slyšet a vrátit se ke své oddanosti a věrnosti Kristu – a to Kristu samotnému?
Chvalte Pána! V něm je milost,
plnost moci, světla zář.
I když v cestě těžkostí dost,
láskou září Jeho tvář.