Jestliže se podíváte do své Bible na mapu ukazující cesty apoštola Pavla, uvidíte, že Galacie není město, nýbrž provincie, stejně jako v Číně není Kiang-su město, ale provincie. Provincie Kiang-su v sobě zahrnuje mnoho měst, jako Nanking, Šanghaj, Soochow a jiná. A tak Epištola Galatským není dopis psaný křesťanům žijícím v jednom městě, jako dopisy Římanům nebo Korintským, Filipským nebo Koloským, ale je to dopis napsaný nějakému počtu církví nebo shromáždění v Galatské provincii.
Ve skutečnosti přesně nevíme, které území je Galatskou provincií míněno. Většinou se dnes má za to, že zahrnuje tu část na jihu, která je na mapě nazvaná „Lykaonie“, a také pravděpodobně část na západě nazvanou „Frygie“. Ale jistě nevíme, zda tomu tak je.
V knize Skutků čteme, že Pavel těmito končinami podnikl tři misijní cesty. Na první z těchto cest (viz Skutky 13 a 14) byli Pavel a Barnabáš vysláni Duchem Svatým z Antiochie, z toho města v severní Sýrii, kde učedníci byli poprvé nazváni „křesťany“ (Sk. 11,26).
Antiochie v Sýrii byla stejně důležitým městem pro křesťany z pohanů jako Jeruzalém pro křesťany ze Židů. Z Antiochie jeli Pavel a Barnabáš lodí na velký ostrov Kypr. To bylo Barnabášovo rodiště. Kázali evangelium po celém tom ostrově a odjeli lodí do Antiochie v Pisidii. Musíme si být vědomi, že to nebylo totéž město jako Antiochie v Sýrii. Obě dostaly svá jména od velkého generála jménem Antiochus.
Téměř celé město Antiochie přišlo, aby poslouchalo evangelium, a Židé proto byli naplněni závistí (Sk. 13,45), vzbouřili nábožné a poctivé ženy i přední měšťany a vyhnali Pavla s Barnabášem ze svých končin (Sk. 13,50). Jak zvláštních nástrojů si ďábel používá ke svému dílu! Jak málo si ty „nábožné a poctivé ženy“ uvědomovaly, čí dílo konají! Všimněme si, jak Židé jednali s Pavlem a Barnabášem, neboť oni vyvolali pro apoštoly všechny těžkosti.
Z Antiochie šel Pavel s Barnabášem do Ikonie, kde kázali evangelium. A opět proti nim Židé pobouřili pohany, ale oni tam zůstali dlouhý čas a kázali až do doby, kdy Židé i pohané proti nim plánovali útok (Sk. 14,5). Když se o tom dověděli, uprchli do Lystry a Derben, měst Lykaonitských, a do toho okolí a kázali tam evangelium (Sk. 14,6.7).
Pavel uzdravil v Lystře chromého muže a lid volal: „Bohové připodobnivše se lidem, sestoupili k nám.“ (14,11) Chtěli apoštoly uctít a obětovat jim oběť. Ale Židé z Antiochie a Ikonie přesvědčili obyvatele Lystry, aby Pavla ukamenovali. Vytáhli ho za město, domnívajíce se, že je mrtev. Ale když ho obstoupili učedníci, vstal a vešel do města a druhého dne odešel s Barnabášem do Derben (Sk. 14,19.20).
Na konci 15. kapitoly a na začátku 16. kapitoly Skutků čteme o Pavlově druhé misijní cestě a vidíme, že v těchto končinách byl Timoteův domov. Vzpomenete si, že Timoteus, ač mladý muž, byl jedním z nejdůvěrnějších Pavlových pomocníků. Jeho matka byla Židovka, která uvěřila, ale otec byl Řek. Pavel si přál, aby Timoteus s ním šel kázat evangelium, „i pojav ho, obřezal jej pro Židy, kteří byli v těch místech, nebo věděli všichni, že jeho otec byl Řek“ (Sk. 16,3). Mějme to na paměti při čtení Epištoly Galatským, neboť tam nalézáme, že Pavel nechtěl dovolit, aby Titus – jiný z jeho pomocníků, který byl původem zcela pohan – přijal obřízku, i když se Židé ve shromáždění v Jeruzalémě snažili ho k tomu donutit.
Na konci 15. kapitoly a v prvních verších 16. kapitoly Skutků vidíme, že Pavel procházel města, kde kázal na své první cestě, a když přišel do Lystry, zvolil si Timotea, aby ho doprovázel. A nyní ve Skutcích 16,6 čteme poprvé o GALACII. „A prošedše Frygií i Galatskou krajinu…“ – To je vše, co nám Bible říká. Znamená to severní část, kde bylo několik měst, nebo jsou to končiny poblíž Derben a Lystry? Skutečně nevíme. Je zvláštní, že ačkoliv víme mnoho o všech ostatních důležitých shromážděních, kde Pavel působil, jako je Korint a Efez, Filipis a Tessalonika, přece Bible sotva říká o nějaké události jakéhokoliv druhu a nesděluje nám ani jedno jméno osoby nebo místa v souvislosti s Pavlovým kázáním v Galacii. Zdá se, jakoby Duch Boží přetáhl roušku přes historii těchto sborů, které se tak brzy a tak vážně odvrátily od pravého evangelia.
Ve Skutcích 18,23 čteme o začátku Pavlovy třetí misijní cesty: „Odešel (z Antiochie) a procházel po řadě Galatskou krajinu a Frygii, potvrzuje všech učedníků.“ Ti, kdo rozumějí řečtině, nám říkají, že výraz „Galatská krajina a Frygie“ pravděpodobně neznamená, že to jsou dvě rozdílné krajiny, ale spíše že tato krajina může být nazvána buď Galacií nebo Frygií. Snad bychom si měli všimnout, že ve Skutcích 16,5 (a na jiných místech Písma) čteme o „shromážděních (církvích)“, ale v tomto verši (Sk. 18,23) čteme o „učednících“.
To je vše, co nám Bible říká o těchto končinách při Pavlově třetí misijní cestě, druhé cestě skrze Galacii, a opět vidíme, že Duch Svatý drží přistřenou roušku nad těmito shromážděními.
O některých věcech týkajících se Pavlových návštěv v těchto končinách se dovídáme z poznámek v Epištole Galatským. Ale ani zde si nejsme docela jisti, že máme pravdu.
Předně se domníváme, že Pavel po prvé kázal evangelium obyvatelům Galacie proto, že při cestování jejich krajinou onemocněl. „Ale vy víte, že kvůli slabosti těla jsem vám prvně kázal evangelium.“ (Gal. 4,13 – přel.) Myslíme si, že Pavel nezamýšlel zastavit se v Galacii, aby kázal evangelium. Snad si přál spěchat do důležitého města Efezu, které leží dále na západ. Ale Bůh zdržel Svého služebníka v Galacii nějakou nemocí, a tak Galatští obdrželi evangelium. Bůh má mnoho způsobu, jak vést Své služebníky. Ve Sk. 16,6.7 vidíme, že Duch Svatý zakázal Pavlovi kázat v Asii a nechtěl mu dovolit jít do velké provincie Bitynie, ležící k severu. Namísto toho jej Pán povolal do Macedonie v Evropě. Tentokrát si Pán použil pro jeho vedení nočního vidění: Macedonského muže řkoucího: „Přijď do Macedonie a pomoz nám.“ Ale v 1. Petra 1,1 vidíme, že Pán si obstaral jiný způsob, jak přinést evangelium do Bitynie. Jak důležité je pro nás, abychom Pánu dovolili řídit každý náš krok. A On je ochotný a schopný nás vést.
Také myslíme, že tato nemoc byla takového druhu, že Pavel ztratil podobu a že mu vzala přirozenou sílu. Snad také zasáhla jeho zrak (viz Gal. 4,14.15). Ačkoliv Galatští poprvé poznali Pavla jako nemocného, slabého a jako poutníka bez domova, nepohrdali ani neopovrhovali pokušením v jeho těle. Přijali ho jako anděla Božího, jako Krista Ježíše. Kdyby mohli, byli by si vyloupili vlastní oči, aby mu je mohli dát (Gal. 4,15). Takovým způsobem vzpomíná Pavel na jejich první laskavé uvítání, a to přidalo ještě více hořkosti té skutečnosti, že se od něho nyní odvracejí.
Jiná věc, kterou se dovídáme z Epištoly Galatským, je, že se Pavel, jak se zdá, trápil kvůli těmto shromážděním už při své návštěvě u nich. Když budeme společně číst epištolu, všimneme si několika příležitostí, kdy Pavel Galatským připomíná, že už jim o těchto věcech říkal nebo že je před nimi varoval. Viz např. Gal. 1,9; 1,13; 5,21.
Z 1. Korintským 16,1 se dovídáme, že Pavel už Galatským církvím vydal nařízení ohledně sbírek peněz na svaté. Řekl jim: „Každého prvního dne týdne jeden každý z vás sám u sebe slož, podle toho, jak mu Bůh dal prospěch.“ Až budeme společně číst druhou kapitolu Galatským, budeme muset o této věci opět mluvit, a tak se o ní teď už nechci zmiňovat kromě konstatování, že předpokládáme, že Pavel dal Galatským tato nařízení buď při své první, nebo druhé návštěvě u nich.
Když budeme číst Epištolu Galatským, uvidíme, že velkým předmětem knihy je MILOST srovnávaná se ZÁKONEM. Zlí lidé se snažili odvrátit shromáždění v Galacii pryč od Pavlova učení o milosti a od jejich lásky a věrnosti k němu samému.
Když budeme číst tuto epištolu, uvidíme, že tito zlí lidé se také snažili vynutit roztržku mezi Pavlem a apoštoly v Jeruzalémě – Petrem, Janem a Jakubem. Uvidíme také, že Pavel byl donucen veřejně pokárat Petra (Gal. 2,11). Vzhledem k těmto nesnázím je krásné, když vidíme, že Petr adresuje svou První epištolu „příchozím rozptýleným v Pontu, Galacii, Kappadocii, v Asii a v Bitynii“. A jeho Druhá epištola je adresována stejným osobám. (2. Petra 3,1). Oba, Pavel i Petr, se mohou usilovat pást tytéž ovce a posilňovat tytéž svaté. A v 2. Petra 3,15 mluví Petr o „milém bratrovi našem Pavlovi“, a tak říká, že tu nezbyla žádná zášť či hořký pocit mezi těmito dvěma velkými služebníky Páně. Budeme o tom opět mluvit v naší 19. kapitole. Je zvlášť milé vidět, že Galacie je zahrnuta do těch krajin, kam Petr píše, neboť nás to ujišťuje o jednotě prvotní církve a dává shromážděním v Galacii nepopiratelný důkaz o tom, že mezi Petrem a Pavlem nedošlo k žádné roztržce; nejenže byli jedné mysli, ale milovali a ctili jeden druhého.
Pokud já vím, je toto vše, co víme o shromážděních v Galacii; a vidíte, že toho je velmi, velmi málo. A nejsme si jisti, že ve všech věcech, o kterých jsme mluvili, máme pravdu. Téměř se zdá, jako by na těchto shromážděních, která se vzdávala milosti kvůli zákonu a opouštěla Krista kvůli přikázáním, spočíval zvláštní Boží soud.