6      Věčnost

Po ukončení Tisíciletého království následuje soud mrtvých u velkého bílého trůnu. Všichni, kteří zemřeli v nevěře, tam obdrží své věčné potrestání. Pak nastane stav, ve kterém věci zůstanou věčně.

      6.1      Kdo sedí jako Soudce na velkém bílém trůnu?



Ježíš Kristus sám. „Otec ani nikoho nesoudí, ale všechen soud svěřil Synu.“ (Jan 5,22; viz též Zjevení 20,11.)

      6.2      Kdo se objeví před velkým bílým trůnem?



Jen nevěřící: Všichni, kdo nejsou napsáni v knize života (Zjevení 20,11–15). Ačkoli budou vzkříšeni, jsou označeni jako „mrtví“. Neboť to je jejich duchovní stav.

      6.3      Jaký rozsudek je stihne?



Budou všichni uvrženi do jezera ohně (→ 6.4), a to ze dvou důvodů:

• Jejich jména chybí v knize života, protože se nikdy neobrátili k Bohu.
• Dopustili se zlých skutků. Intenzita jejich trestu bude odpovídat zlým skutkům, které činili (Zjevení 20,12–15).

      6.4      Co je jezero ohně?



Výraz „jezero“ – v protikladu k moři – ukazuje na blízkost břehu, a tím na ohraničení, a mluví tak o uvěznění. „Oheň“ mluví o trestu a trápení.

Šelma (vůdce Římské říše; → 3.19) a Antikrist (→ 3.20) budou živí uvrženi do jezera ohně (Zjevení 19,20).

Později – po Tisíciletém království – přijde do jezera ohně také Satan, všichni nevěřící, stejně jako „smrt“ a „Hádes“ (Zjevení 20,10.14.15).

      6.5      Je zatracení věčné?



Ano. „Kdo nevěří Synu, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“ (Jan 3,36 – přel.) Když Pán Ježíš mluvil o pekle, třikrát opakoval, že tam „jejich červ ne-umírá a oheň nehasne“ (Marek 9,44.46.48).

      6.6      Co se stane s nebem a zemí?



„Nebesa s rachotem pominou, prvky se žárem uvolní a země a díla na ní budou spáleny.“ (2. Petrův 3,10 – přel.) Tak uvolní cestu pro nové nebe a novou zemi. „A spatřil jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly, a moře již není.“ (Zjevení 21,1) To je začátek věčného stavu (→ 6.7).

      6.7      Co můžeme říci o věčném stavu?



Bible, v protikladu k mnoha výpovědím o Tisíciletém království (→ kapitola 5), nemluví často o věčném stavu. Avšak z těch málo míst, která něco říkají o věčném stavu, vyvstává společně obdivuhodný obraz:

• Vše bude nové. Bude tu nové nebe a nová země. Bůh bude bydlet u lidí – a to v církvi („stánek“). Slzy, smrt, zármutek, křik a bolest už nebudou (Zjevení 21,1–7). Také už nebudou rozličné národy, nýbrž bude tu už jen rozlišení mezi těmi, kteří tvoří „Boží stánek“, a „lidmi“ (Zjevení 21,3; → 6.8).
• V nových nebesích a na nové zemi bude přebývat spravedlnost (2. Petrův 3,13).
• Kristus bude oslaven v církvi (Efeským 3,21).
• Bůh bude všechno ve všem (1. Korintským 15, 28).

      6.8      Co je ve Zjevení 21,3 míněno „stánkem“ a „lidmi“?



„Stánkem“ je bezpochyby míněno totéž jako v biblickém textu krátce předtím. Výrazy „svaté město“, „nový Jeruzalém“ a „nevěsta“ mluví všechny o církvi (→ 1.4), která bude Božím stánkem u lidí. Také ve věčném stavu podrží církev jako „stánek“ neboli místo Božího přebývání své výsadní postavení v Jeho bezprostřední blízkosti.

„Lidé“ jsou všichni vykoupení, kteří nepatří k církvi. Budou ve věčném stavu bydlet na zemi, přičemž zmizí všechny národní rozdíly, které v Tisíciletém království ještě trvají (Zjevení 21,24.26).