Jako přiblížení se k tématu „budoucnost“ pojednáme nejprve o některých všeobecných otázkách k biblickým proroctvím.
Biblická proroctví jsou slova, která nějaký muž – nebo ve správném prostředí také žena – vysloví v Božím jménu. Prorok obdrží toto sdělení od Boha a předá je dále dotyčným osobám. Tak říká Bůh například proroku Jeremjášovi: „Hle, dal jsem svoje slova do tvých úst … Ty však přepásej svá bedra, vstaň a mluv proti nim všechno, co ti já přikáži.“ (Jeremjáš 1,9.17) Často je proroctví uvedeno slovy: „Takto praví Panovník Hospodin.“ (Viz Izajáš 7,7; 10,24; 28,16 atd.)
Proroctví tu není k tomu, aby uspokojovalo lidskou zvědavost ohledně budoucích událostí (netýká se ostatně jen budoucnosti, viz např. Ageus 1). Jejich hlavním účelem je oznámení Božích myšlenek, aby u nás vyvolaly alespoň dva účinky:
Důkazy už naplněných proroctví jsou mocné. Stovky předpovědí Starého zákona se už uskutečnily.
Mnoho se jich splnilo už během starozákonní doby:
Naplnění toho, co nějaký prorok sdělil, bylo důkazem, že byl Bohem poslán (5. Mojžíšova 18,22).
Četná proroctví o narození, životě, utrpení, smrti a vzkříšení Pána Ježíše se splnila, jak nám o tom čtyři evangelisté podávají zprávu (mezi jinými viz Micheáš 5,1; Daniel 9,26; Žalm 22; Izajáš 53).
I poté, co Kristus opustil zem, se prorocká sdělení naplňovala:
Žádná jiná kniha světa nemůže předložit nic srovnatelného s naplněnými proroctvími. Přesnost a počet naplněných biblických proroctví nepřipouštějí pochybnosti o pravdě Božího slova.
Nejprve jiná otázka: Co je míněno „církví“? Je to celek všech věřících doby milosti (od Letnic k uchvácení). Patří k ní každý, kdo věří v Ježíše Krista. Řecké slovo „ekklesia“, které je překládáno jako církev, shromáždění nebo sbor, znamená „vyvolaná“ nebo „vyvolat“ a naznačuje charakter Boží církve. Ta je vyvolaná ze světa a patří k nebi.
Nyní k vlastní otázce: Proroctví se zaobírá zemí a životem, který se na ní odehrává. Boží církev má ale nebeský charakter a nebeský cíl (Zj 21,2.10). Stojí tedy mimo prorocký okruh. Jen ve Zjevení je o církvi prorocká zmínka, ale i pak jen v jejím vztahu k zemi:
Ne. Boží slovo je „naplněno (ukončeno)“ (Koloským 1,25), to znamená, že bylo uzavřeno „prorockými Písmy“ Nového zákona (Římanům 16,26). K tomu právě Zjevení, typicky prorocká kniha Nového zákona, varuje před dodatečnými proroctvími: „Každému, kdo slyší slova proroctví tohoto svitku: kdo by k nim něco přidal, tomu Bůh přidá ran zapsaných v tomto svitku.“ (Zjevení 22,18)
Ne – nikoli v původním smyslu, že někdo sděluje Boží výroky, které ještě nejsou obsažené v psaném Božím slově (→ 1.5). Ale služba, která používá psané Boží slovo na srdce a na svědomí – aniž by ten, kdo mluví, věděl o životní situaci posluchačů – ještě existuje a má skutečně prorocký charakter.