Tento spisek byl vydán pod názvem „JÁKOB nebo KÁZEŇ“ nejprve v „Messa-ger Evangélique“ 1898/99. Německý překlad vyšel v „Botschafter des Heils in Christo“ v roce 1910. Tento cenný článek byl znovu vydán v roce 1994 pod názvem „Jakob – vom Überlister zum Anbeter“. Nyní byl s přihlédnutím k originálu přeložen do češtiny.
Ezau a Jákob byli dvojčata a vyrůstali ve stejném prostředí. Jeden opovrhl Boží milostí a obrátil se ke světu, druhý znal Boha, a přesto šel po cestách těla. Lží si chtěl přivlastnit požehnání víry. Dostával tato požehnání, ale teprve po dlouhém životu plném zkoušek a Božích výchovných trestání. Dvacet let musel sloužit v cizině, ale důvěru ve své schopnosti a triky stále ještě neztratil. Bůh jej musel zlomit. Ve Fanuel byla jeho duše „zachráněna“, avšak jeho výchova pokračovala. V Bethel poznal něco z velebení. Pak přišla doba zkoušek: Umírá Ráchel, Josef se nevrátil. Jákob musel dokonce vydat Benjamina. Avšak potom důvěřoval Bohu a spouštěl se už jen na Jeho milost. Tématem jeho posledního svědectví je Kristus sám.
Kolik se toho můžeme z Jákobova života naučit! Udělejme si čas pro inspirované Boží slovo! A chtějme mít užitek z písemné služby obdařených věrných mužů! To není ztracený čas!
Kéž bychom všichni v sobě viděli Jákoba a naučili se chválit Boha, který se s námi setkává ve svatosti a lásce – doufejme ne teprve na konci naší cesty.
(podle předmluvy k německému vydání v roce 1994)