Galatští byli – tak jako původní obyvatelé dnešní Francie – Keltové, kteří ve třetím století před Kristem zaplavili Macedonii a střední Malou Asii (dnešní Turecko). Usadili se v území, jehož střed tvořilo město Ankyra (dnes Ankara). V roce 25 před Kristem bylo Římany území Galatských spojeno s jižními krajinami Pisidií a části Lykaonie a Frygie do římské provincie „Galacie“.
Tato víceznačnost jména „Galatští“ a „Galacie“ nám dnes činí potíže při zjišťování, kam Dopis apoštola Pavla směřoval. Protože tato otázka není bez vlivu na datování Dopisu, budeme se jí přece krátce zabývat.
a) Jedna možnost je, že jsou míněni obyvatelé původní Galacie na severu později vzniklé římské provincie Galacie. Pak by tam Pavel byl asi na své tak zvané druhé misijní cestě (Sk. 16,6), a při této příležitosti tam lidé uvěřili. Ke druhé návštěvě apoštola v této krajině by pak došlo na jeho třetí cestě. Na jejím začátku „prošel po řadě galatskou krajinu a Frygii a upevňoval všechny učedníky“ (Sk. 18,23). Z Galatským 4,13 můžeme soudit, že pobyt, který vedl ke vzniku tamních shromáždění, byl možná způsoben apoštolovým onemocněním. Podrobněji k tomu později.
O jménech míst, která Pavel navštívil, nemůže být v tomto případě však nic řečeno, stejně tak o jejich počtu; dopis se obrací k více shromážděním. Všude, kde se jinak v Novém zákoně mluví o galatských křesťanech, děje se tak bez udání jednotlivých míst (1. Kor. 16,1; 2. Tim. 4,10; 1. Petra 1,1). Doba napsání Dopisu Galatským by pak mohla spadat nejdříve do doby třetí apoštolovy misijní cesty (cca 54-58 po Kristu). Z toho mnozí vykladači soudí, že Dopis byl napsán během dva roky trvajícího pobytu v Efezu (Sk. 19,2-10). Mohlo by to však být také ještě později, ale asi ne po jeho uvěznění, protože tato okolnost je jinak v jeho Dopisech vždy zmíněna (srv. s Ef. 4,1; Fil. 1,7; Kol. 4,18; 2. Tim. 1,16; Filem. 1).
b) Jiní badatelé naproti tomu zastupují názor, že se „Galacií“ má rozumět větší římská provincie. V tomto případě by k ní patřila místa Ikonium, Lystra, Derbe a Antiochie v Pisidii, která Pavel navštívil už na své první cestě (Sk. 13 a 14). Pak by na své druhé cestě v doprovodu Silase (Sk. 15,36-16,15) dospěl nejprve ke shromážděním, která povstala při první cestě, a posilnil by je ve víře (Sk. 16,5).
Dopis Galatským by v tomto případě byl napsán podstatně dříve, to znamená pravděpodobně z Korintu. Tam se Pavel podle Skutků 18,11 zdržel osmnáct měsíců. Odtamtud byly asi napsány také oba Dopisy Tesalonickým.
Pro obě uvedené teorie existuje řada dobrých důvodů. Zacházeli bychom příliš daleko, kdybychom je chtěli jednotlivě vyjmenovávat. Podstatné pro věřící čtenáře Bible nejsou sporné historické otázky, nýbrž duchovní naučení pro srdce a svědomí, která nám Bůh dává svým Slovem.
Shromáždění Galatských povstala evangelizační činností apoštola Pavla, zatím co shromáždění v Římě existovalo už dlouho před prvním Pavlovým pobytem tam (jako vězně). Během své první návštěvy v Galacii tam Pavel byl „v slabosti těla“. Mohl proto očekávat, že se Galatští od něho odvrátí s odporem. Ale namísto toho mu vyšli vstříc s velkou láskou, přijali ho jako anděla Božího, ano, jako Krista samého. Považovali se za šťastné, že jej měli u sebe, a byli připraveni přinést pro něho největší oběti (kap. 4,13-15).
Shromáždění Galatských se skládala převážně z bývalých pohanů (4,8-10). To vyplývá na jedné straně z toho, že otázka, která apoštola vedla k napsání Dopisu (totiž zda se galatští křesťané mají nechat obřezat; kap. 5,2.3; 6,12, 13), přece mohla povstat jen u křesťanů z pohanů. Na druhé straně Pavel jasně v kapitole 4,8 říká, že dříve Boha neznali a sloužili těm, „kteří od přirozenosti nejsou bohové“, a že přijetím Mojžíšova zákona by vstoupili do jim dosud cizí formy otroctví. – Z kapitoly 3,28.29 můžeme však soudit, že v galatských shromážděních asi byli někteří rodilí Židé. Vcelku se ale jednalo o shromáždění obrácených pohanů.
Nyní ale mezi Galatskými vystoupili učitelé, kteří – žel že ne bez úspěchu – se Galatské, až do té doby jdoucí v Pavlem vyznačených Božích cestách, snažili nutit na jiné cesty. Tito přišli z vnějšku – možná že dokonce z Judeje – jako se to stalo i na jiných místech (srovnej se Sk. 15,1). Pavlem jsou od Galatských, které nazývá svými bratry (1,11; 3,15; 4,12.28.31; 5,11.13; 6,1.18) a dětmi (4,19), jasně rozlišováni (srovnej s 1,7; 5,10.12; 6,12). Co přinášeli Galatským, bylo jiné evangelium než to, které jim kázal Pavel. Nechtěli jim vzít víru v Krista, ale říkali jim, že skrze tuto víru samotnou nemohou být spaseni; že Božím zaslíbením je dědictví přislíbeno Abrahamovu semenu. Jestliže národy chtějí dosáhnout tohoto dědictví, musejí se prý nejprve připojit k izraelskému lidu, který pochází od Abrahama, to znamená, že se musejí dát obřezat a přijmout zákon, který Bůh tomuto lidu dal. V zákoně že je oznámena Boží vůle, a když se Galatští chtějí Bohu líbit, tak musejí zachovávat zákon. Přitom však tito učitelé nebyli důslední, neboť zjevně byli ochotni k různým ústupkům. Pavel musí Galatským předložit důsledky, které s sebou přinese například přijetí obřízky (srovnej s kap. 5,3).
Galatští asi těmto učitelům zákona nejprve namítli, že Pavel jim neříkal nic o tom, že by museli dodržovat zákon. Proto ti mohli mít úspěch jen tehdy, když by se jim kromě toho podařilo podkopat u Galatských Pavlovu apoštolskou autoritu. Aby toho dosáhli, tvrdili, že první apoštolové v Jeruzalémě, k nimž patřili muži jako Petr, Jakub a Jan, kteří přece byli spolu s Pánem Ježíšem během Jeho pozemského života a přímo od Něho obdrželi evangelium, jsou „sloupy“ křesťanství a že jejich autorita stojí nade vším. Tito apoštolové ale prý pevně drží zákon a nejsou srozuměni s Pavlovým evangeliem, které neobsahuje zákon. Zákon že je nezměnitelná součást křesťanské víry. Jestliže Pavel od nich – od Galatských – nevyžadoval dodržování zákona, pak jen proto, aby jim vyšel vstříc. Ve skutečnosti že je ale oklamal ohledně jejich spasení, a tím se prokázal jako jejich nepřítel (4,16). Také se zdá, že tito učitelé stavěli do špatného světla jeho poměr ke shromáždění v Jeruzalémě, a tím i jeho osobně.
Těmito piklemi se judaistům skutečně podařilo na Galatské zapůsobit. Jejich důvěra k Pavlovi byla otřesena a už začali částečně dodržovat zákon (4,10) a asi vážně zvažovali, že se také dají obřezat (5,2-12). Zdá se však, že druzí odporovali, ale takovým způsobem, že tím ve shromážděních povstal prudký spor (5,15).
Tak tedy stály věci u Galatských, když se o tom Pavel dověděl. Věrný apoštol byl těmito zprávami otřesen takovým způsobem, že se obával, aby celá jeho práce pro Pána v této krajině nebyla nadarmo (4,11). Protože nemohl do Galacie cestovat osobně, napsal, jsa inspirován Duchem Božím, Dopis, kterým se chceme s pomocí Pána zabývat.
Vedle úvodu a závěru nacházíme v tomto Dopisu následující tři hlavní části:
Bližší uvažování však ukáže, že už v posledních verších druhé kapitoly začíná přechod k otázkám učení a že dělicí čáru mezi poučujícím a napomínajícím oddílem také není možné vést ostře. Bible nepodává systematické představení Božích myšlenek. Boží slovo je živá, Božím Duchem působená a provátá kniha.
Božské pravdy, povzbuzení a napomenutí v Dopisech jsou také přizpůsobeny stavu dotyčných adresátů. Boží pravda působí skrze lásku. Není to studená, abstraktní záležitost, nýbrž přichází od Božího srdce. Je naplněna láskou, která se prokázala na kříži Golgoty v Ježíši Kristu, našem Pánu.