Právě mi byl doručen dopis od jednoho milého, vzácného Kristova služebníka, z nějž vyjímám slova, která si opravdu zaslouží povšimnutí: „Duch Svatý sestoupil z nebe, aby na zemi utvářel tělo, neboť my všichni jsme byli pokřtěni skrze jednoho Ducha v jedno tělo na zemi (1.Ep. Korintským 12,13). To je jednota, za jejíž zachovávání jsme odpovědni; pokud jde o tu druhou, tj. o závěrečnou jednotu, Bůh ji jistě způsobí. Jestliže Bůh dal v Církvi ‚dary uzdravování‘, pak toto jistě není v nebi. Stačí přečíst si 1.Ep. Korintským 10,17, abychom viděli, že jednota těla Církve na zemi je základním, hlavním, Božským zřízením – že je hlavní pravdou, která, jak se mi zdá za jisté, odliší ty, kteří mají víru k oddanému putování v posledních dnech, a bez níž očekávání na Krista by znamenalo pouhou touhu po osobním vyproštění a nikoli volání Ducha i nevěsty, řkoucích: „Přijď!“ Celá epištola Efezským jedná o tomto předmětu a je na něm založena; také jiná místa o něm mluví. To, že Duch Svatý byl seslán shůry, aby utvářel Církev, a že Jeho přítomnost na zemi je tím, čím se vyznačuje Boží dílo, zatímco Kristus je v nebi, je nesporným důkazem, že tato jednota na zemi je. Odtud plyne, že ti, kteří opustili zemi ubírajíce se do nebe, třebaže, o čemž nelze pochybovat, jsou z této jednoty, nejsou již do ní zahrnuti, poněvadž jejich duše se odloučila od těla a oni jsou vzdáleni místa – jediného místa, kde Pán dnes zvelebuje Své oslavení skrze Své skutky a Svou moc v milosti; nejsou už tedy částí toho, v čem spočívá jednota vydávající svědectví o Bohu zjevně.“

Přál bych si, aby křesťan, který toto čte, si připomenul, že vždy, kdykoli je na předcházejících stranách řečeno: „Církev není tuto dole“, značí to jen, že tu není, pokud jde o zdroj a moc její jednoty, i když, což je samozřejmé, by tu dole ona jednota měla zjevná být.