Budiž mi dovoleno připojit tu několik slov o vlastní obhajobě. Jak je smutné, je-li Boží služebník donucen hájit se. Je to důkazem, že buď je zlo v něm, anebo v těch, kteří způsobili, že taková obrana je nutná. Ale jestliže dojde až k tomu, pak je tu jeden důležitý předmět, který nikdy nemá být ztrácen ze zřetele: je to Kristova sláva a čistota pravdy, která je tomu služebníku svěřena. Až příliš často se stává, že když je vznesena výtka proti naší službě nebo proti naší povaze, projeví se pýcha našich srdcí a popouzí nás, abychom se sami bránili. Avšak nikdy bychom neměli zapomínat na to, že až na své obecenství s Kristem a s Jeho svatými nejsme nic víc než nicotná zrnéčka prachu, zcela nehodni, aby se námi někdo obíral: proto buďme daleko od sebe, pořádně daleko od svých myšlenek a nikdy si nezakládejme na nějaké své váženosti, na váženosti svého jména! Byli jsme do určité míry ustanoveni být opatrovníky váženosti Jména Krista a k tomu, abychom toto uchovali bez poskvrny, nepotřebujeme starat se o sebe.