Žalm 134
Ej nuž dobrořečte Hospodinu všichni služebníci Hospodinovi, kteří stáváte v domě Hospodinově každé noci.
Tímto Žalmem je věřící ostatek z izraelského národa u cíle: v Boží přítomnosti. Nyní už nemluví o truhle, nýbrž o Hospodinu. Toto Boží jméno je v tomto krátkém Žalmu zmíněno pětkrát. V tisíciletém království stojí věřící Izraelité ve šťastném vztahu k Hospodinu. V Jeho přítomnosti Ho chválí a dostávají od Něho požehnání.
V použití nám tento Žalm představuje všechna tři shromáždění jako církve, která nalézáme v Novém zákoně.
„Ej nuž dobrořečte Hospodinu všichni služebníci Hospodinovi, kteří stáváte v domě Hospodinově každé noci!“ Služebnicí Hospodinovi stojí v pevném vztahu k Němu a poslouchají Ho. To ukazuje na předpoklad velebitele. Jen vykoupení, kteří se vzhledem k večeři Páně a k velebení řídí podle Božích směrnic, Mu mohou děkovat, chválit Jej a velebit tak, jak si to On přeje a jak Jej to ctí.
Stání před Pánem je nejprve zvláštní výraz naší uctivosti před Jeho jménem. Dále má tento pojem duchovní význam. Když se scházíme k lámání chleba, vstupujeme v duchu do nebe a stojíme v bezprostřední Boží přítomnosti. S vědomím o Jeho úplné svatosti a zahaleni v milosti díla vykoupení Pána Ježíše tam jsme bez bázně a klaníme se v pokoji. To je stanovisko velebitele před Bohem.
Žalm 134
„Pozdvihujte rukou svých k svatyni, a dobrořečte Hospodinu.“ To je poukaz na shromáždění církve k modlitbě. Také v Novém zákoně jsou muži vyzýváni, aby při modlení pozvedali svaté ruce (1. Tim 2,8). Tu nejde o vnější modlitebný postoj, protože Bible ukazuje i jiné postoje těla. Jedná se o vnitřní postoj: Jsou naše ruce svaté, tj. je náš život v souladu s Bohem, takže se můžeme směle modlit? Dále ukazuje tento výraz na to, že jako modlitebníci Bohu něco přinášíme: své žádosti, své prosby spojené s vděčností.
Společně se modlit k Bohu je velká výsada. Modlitba místního shromáždění má zvláštní zaslíbení vyslyšení (Mt 18,19). Dbejme v modlitební hodině ale na to, abychom přednášeli své prosby krátce a konkrétně. Dlouhé modlitby unavují shromážděné a nejsou Bohu příjemné.
„Požehnej tobě Hospodin ze Siona.“ Požehnání Pána zakoušíme zvláště ve shromážděních církve ke zvěstování Slova. Při shromážděních k lámání chleba a k modlitbě vzniká pohyb odzdola nahoru. Vzhůru k Bohu vystupuje chvála a velebení, ale také prosby a děkování. Ale při zvěstování Slova je pohyb shora dolů. Bůh k nám mluví skrze Bibli. K tomu používá darů.
Výrok: „… který učinil nebe i zemi“ nám připomíná Melchisedecha. Ten požehnal Abrahamovi a řekl: „Požehnaný Abram Bohu silnému nejvyššímu, který vládne nebem a zemí.“ (1. M 14,19) Pak dal patriarchovi chléb a víno. To v první řadě ukazuje na požehnání tisíciletého království. Ježíš Kristus, ten pravý Melchisedech, dá svému lidu potravu a radost.
Když to použijeme na sebe, poznáváme, že požehnání Pána ve zvěstování Slova se skládá z duchovní potravy a duchovní radosti. Obojí dostáváme, když je nám skrze Boží slovo osoba Pána Ježíše učiněna velkou. On je ten chléb z nebe a osoba, která nám dává radost. Chtějme své oči srdce obracet vždy k Němu. „Ale toho Ježíše… vidíme.“ (Židům 2,9) „Pozdvihše pak očí svých, žádného neviděli, než samého Ježíše.“ (Mt 17,8)
Žalm 134
Na konci Písní stupňů nalézám slovo „Aj (Ej) /= Hle/“ dvakrát, totiž v Žalmu 133 a 134. Tím nám Bůh poukazuje na vrchol:
První „Aj /Hle/“ nám ukazuje izraelský lid v pokoji mezi sebou. Druhé „Ej /Hle/“ nám představuje tento lid v plném obecenství s Bohem. To je výsledek Písní stupňů a požehnání tisíciletého království. Bůh dá svému pozemskému lidu místo, na kterém nechá přebývat své jméno: Je to město velkého Krále, Jeruzalém. Tam bude Izrael jako velebící a požehnaný lid v pokoji před Ním.
Z tohoto požehnání se my jako Boží nebeský lid smíme duchovním způsobem těšit už nyní. Pán nám dává shromáždění k Jeho jménu (Mt 18,20).