Žalmy 129 až 131

Žalmy 129–131

Příprava k bohoslužbě

Žalmy 126 až 128 nám ukazují, jak ti uprchlí a ti pozůstalí z izraelského ostatku jsou přivedeni k sobě.

Nyní je Božím úmyslem tyto věrné z izraelského národa vést k velebení. Tento cíl je dosažen v poslední Písni stupňů: „Ej nuž dobrořečte Hospodinu všichni služebníci Hospodinovi, kteří stáváte v domě Hospodinově každé noci.“ (Žalm 134,1)

Žalmy 129 až 131 jsou na jedné straně výsledkem předchozích devíti Písní stupňů. Bůh provedl ostatek těžkými utrpeními, aby jej přivedl zcela k sobě. Na druhé straně nám tyto tři Žalmy představují předpoklady pro pravou bohoslužbu, pro pravé velebení.

Ukazují následující průběh:

• Žalm 129 popisuje soužení z vnějšku, zvláště skrze Bohu nepřátelský svět.
• Skrze tlak z vnějšku vyvstává v Žalmu 130 dílo v srdcích věřících. Poznávají svůj smutný stav, činí pokání a dostává se jim Boží odpuštění.
• V Žalmu 131 nalézáme pravou pokoru jako následek vnitřního obrácení se k Bohu.

Použití na nás

I my někdy osobně i společně procházíme těžkostmi. Tato trápení nejsou nikdy tak těžká jako ta, která prodělá židovský ostatek. Ale cíl je stejný. Bůh by nás chtěl zkouškami připravit pro velebení. Na jedné straně má náš vnitřní stav být přiveden do souhlasu s Ním a na druhé straně nás má stále více charakterizovat pokorné smýšlení Pána Ježíše.

Boží nepřítel chce těžkostmi zabránit tomu, aby se lidé obrátili a aby věřící byli šťastní. Ale jeho hlavním cílem je, aby tím Bohu zadržel velebení. Bůh je však silnější než nepřítel a má v úmyslu prohloubit zkouškami naši chválu a naše velebení.

Žalmy 129–131