Žalm 127
Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteří stavějí jej; nebude-li Hospodin ostříhati města, nadarmo bdí strážný.
Žalm 127 nám ukazuje, že všechno požehnání v osobním i společném životě věřících je jen milost. Tento Žalm uvažuje vše z Boží strany. Zde je všechno stoprocentní milost!
Možná že se zeptáme: Cožpak není požehnání závislé také na našem jednání? Žalm 128, který představuje stránku člověka, nám dává odpověď. Skutečně velmi záleží na našem jednání, aby se v osobním životě a v místním shromáždění dařilo.
Vzhledem k práci v díle Páně představuje také Pavel oba pohledy. V 1. Korintským 15,10 píše:
Nemůžeme oba pohledy spojit. Proto se budeme nejprve zaměstnávat Boží milostí – zvláště vzhledem ke společné cestě vykoupených. Je to Jeho dobrota, že se týden za týdnem a rok za rokem smíme shromažďovat ke jménu Pána Ježíše!
Žalm 127 nám z pohledu působení Pána představuje různé stránky Božího požehnání v místním shromáždění:
Žalm 127
„Nebude-li Hospodin stavěti domu.“ To mluví o duchovním vzdělání a duchovním růstu. K tomu používá Boží slovo. Ve své milosti nám Pán dává porozumění svým myšlenkám. Jsme Mu vděčni, že nám ve shromáždění ke zvěstování Slova vždy znovu dává Slovo, abychom mohli duchovně růst?
„Nebude-li Hospodin ostříhati města.“ Boží nepřítel se pokouší škodit místnímu shromáždění a zvenku i zevnitř ho kazit.
Pokud se Boží stránky týká, tu víme, že Pán nás chrání. Stará se o to, aby nepřátelé nemohli vniknout a mezi věřícími mohl být pokoj. Jestliže se v místním shromáždění těšíme této výsadě, je to jen Jeho milost.
Tento verš je ústřední výpovědí tohoto Žalmu: „Daremné jest vám ráno vstávati, dlouho sedati, a jísti chléb bolesti, poněvadž Bůh dává milému svému i sen.“ Když něco dostáváme ve spánku, pak jsme na tom nepracovali, nýbrž bylo nám to darováno.
Není zde napsáno: „svým milým“, nýbrž „svému milému“. Kdo to je? Je to Šalomoun, jenž tento Žalm napsal. Ve 2. Samuelově 12,24 je nám sděleno, že Betsabé „porodila syna, a nazval jméno jeho Šalomoun /to znamená milovaný Hospodinův/, a Hospodin miloval jej.“ Šalomoun je zřetelným obrazem Pána Ježíše. V protikladu k Davidovi, jenž je Jeho předobrazem v Jeho souženích, bojích a utrpeních, Šalomoun Jej představuje ve vztahu k požehnání a slávě. Tak může Bůh izraelskému národu jen žehnat, když ten se učiní zajedno s Ježíšem Kristem, Mesiášem.
Použití tohoto verše na místní shromáždění je takto jasné: Bůh nám dává požehnání jen v Kristu a s Ním. To potvrzuje apoštol Pavel v 1. Korintským 1,5: „Všemi věcmi obohaceni jste v něm.“ Vše, co je odloučeno od Krista, není požehnáním, nýbrž škodou. Ale s Ním je nám z milosti bohatě požehnáno také v místním shromáždění.
Žalm 127
Synové zde mluví o ovoci. I to je jen milost. Vždy když Bůh – možná skrze naši malou a slabou službu – dá vzniknout ovoci, nepřítel se nám pokouší našeptat: To jsi to dobře udělal. Jak je to nebezpečné! Proto chtějme pevně držet: Vše, co Bůh skrze nás mohl způsobit, je jen milost.
Synové ukazují také na další trvání místního shromáždění. Když se žádní mladí spoluvěřící neshromažďují ke jménu Pána Ježíše, pak místní shromáždění někdy zanikne. Avšak duchovní dorost je dar od Pána. Ten působí, aby mladí věřící rozuměli Božím myšlenkám o společné cestě a rozhodně je chtěli uskutečňovat.