Žalm 125
Ti, kteří doufají v Hospodina, podobni jsou k hoře Sionu, která se nepohybuje, ale na věky zůstává.
V Žalmu 125 jsou myšlenky soužených Židů vedeny k odpočinutí, které je očekává v tisíciletém království. To je Boží cíl s nimi. Tento výhled posiluje jejich důvěru v Boha a činí je pevnými v trápení. Proto říkají: „Ti, kteří doufají v Hospodina, podobni jsou k hoře Sionu, která se nepohybuje, ale na věky zůstává.“
Životní dům toho, kdo důvěřuje Bohu a Jeho slovu, zůstane stát. Přečtěme si, co k tomu říká Pán Ježíš. „Každého, kdo slyší slova má tato a plní je, připodobním muži moudrému, který ustavěl dům svůj na skále. I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, ale nepadl; nebo založen byl na skále. Každý pak, kdo slyší slova má tato, a neplní jich, připodobněn bude muži bláznu, který ustavěl dům svůj na písku. I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, i padl, a byl pád jeho veliký.“ (Mt 7,24–27)
Moudrý muž a pošetilý muž vystavěli dům. V tom se nelišili. Avšak jeden stavěl na skále a druhý na písku. Oba slyšeli slova Pána, to znamená, že četli Bibli a navštěvovali shromáždění ke zvěstování Slova. Rozdíl spočívá v tom, že jeden poslechl Boží slovo a druhý neposlechl. Někdy se divíme, že někdo po mnoho let slyší ve shromážděních Boží slovo, ale pod nějakou životní bouří se jeho víra zhroutí. To je výsledek toho, když jsme jen posluchači Slova. Pak nemáme základ víry, protože jsme v důvěře v Boha nepřeváděli Jeho Slovo do života.
To bychom chtěli doporučit zvláště mladým křesťanům: Stavěj svůj životní dům s důvěrou na této skále! Poslouchej a čiň Boží slovo! To dává stabilitu. Mysli na to: V tvém životě přijdou bouře. Pak bude tvá víra trvat jen tehdy, když je založena na Božím slovu.
Žalm 125
Ve své důvěře v Boha zažijí věrní Židé to, že je Bůh v Jeruzalémě obklopí ochranou.
Tuto zkušenost činíme i my. Každého, kdo miluje Boží slovo a ze srdce si přeje je činit, Bůh obklopuje svou ochranou. To potvrzuje David v Žalmu 32,7: „Ty jsi skrýše má, od soužení zachováš mne, a plesáním vítězným obdaříš.“ V Písni písní 2,6 říká nevěsta o ženichovi: „Pravicí svou objímá mne.“ To platí také pro společnou cestu vykoupených. Když se místní shromáždění v pokoji snaží uskutečňovat Boží myšlenky, ochrání je Bůh hradbou milosti.
„Neboť nebude státi žezlo bezbožníků nad losem spravedlivých, aby nevztáhli spravedliví k nepravosti rukou svých.“ Bůh sice dopouští těžkosti, ale úplně bdí nad procesem zkoušky. Stará se o to, abychom nebyli pokoušeni nad možnost (1. Kor 10,13).
V Malachiášovi 3,3 je napsáno: „I sedna, přeháněti bude a přečišťovati stříbro, a přečistí syny Lévi, a vyčistí je jako zlato a jako stříbro.“ To se týká věřícího ostatku v době soužení. Avšak platí to také pro nás. Bůh sedí u ohně zkoušky a bdí nad procesem čištění. Přesně ví, jak dlouho má trvat. Často nejsme srozuměni s Jeho mírou, protože si myslíme, že tolik nemůžeme snést.
Při česání ovoce musely naše děti natrhat určitý počet košíků, který odpovídal věku každého dítěte. To byl úkol, který jsem jim jako otec dal, protože jsem uměl odhadnout míru jejich pracovního nasazení. Ale děti nebyly s tímto odhadem vždy srozuměny. Většinou cítily, že to je mnoho. Tak tomu může být i u nás.
Avšak nezapomínejme: Náš nebeský Otec se nikdy nemýlí. My někdy říkáme: To je moc! Ale Bůh umí každou situaci v našem životě plně ohodnotit. Proto Mu důvěřujme. On se stará o to, aby zkouška byla dost dlouhá, aby s námi dosáhl svého úmyslu. Ale On myslí i na to, aby netrvala příliš dlouho, poněvadž jinak bychom mohli pod tlakem těžkostí učinit nepravost a zhřešit.
Žalm 125
Upřímní srdcem jsou věřící Židé. Zakoušejí od Boha dobré. Ti, kteří se uhýbají na křivé cesty, jsou ostatní z lidu, kteří následují antikrista. O nich čteme: „Ty Hospodin nechá jít s těmi, kteří činí nepravosti.“ Ostatek bude uveden do požehnání království a odpadlíci budou souzeni. Tak čteme také o těchto nevěřících Židech v Žalmu 16,4: „Četné budou bolesti těch, kteří za cizím spěchají.“
To je také pro nás velmi vážné. Ten, kdo vírou přijal Pána Ježíše a ze srdce si přeje Ho následovat, obdrží dobré. To Bůh zaslíbil. Ale kdo odmítne záchranu v Pánu Ježíši, přijde na soud. To je zcela jisté. Kdo se ještě se svými hříchy neobrátil k Bohu, jde ještě po křivých cestách. Ty končí v pekle, ve věčném vzdálení od Boha. I jako věřící jsme v nebezpečí, že se dostaneme na křivé cesty. Chtějme přece chodit uprostřed stezek spravedlnosti a neodchylovat se ani nalevo ani napravo. Měřítkem pro to je Boží slovo, nikoli my sami. Podle něho se vždy chtějme řídit, abychom se nedostali do chybného směru.