Žalm 124
Byť Hospodina s námi nebylo, rciž nyní, Izraeli,
V tomto Žalmu se souženým Židům v Jeruzalémě dostává v trápení Boží pomoci: Nejprve poznávají, že Bůh je pro ně. Proto je jejich nepřátelé nemohou přemoci. Pak zakoušejí, že Hospodin jim pomáhá v nouzi.
„Byť Hospodina s námi nebylo, když lidé povstali proti nám.“ Tím ostatek vyjadřuje, že stojí na Boží straně. To je důvod, proč je lstivé a mocné útoky nepřátel nemohou přemoci.
Jako znovuzrození křesťané víme: „Jestliže je Bůh pro nás, kdo proti nám?“ (Řím 8,31 – přel.) Na to mysleme, když máme co činit s mocí a lstí nepřítele.
Soužení ostatku je tak veliké, že je „přikvačily /zachvátily/ vody“. To mluví o invazi Assyrského.
Izaiáš 28,15 ho popisuje jako „zaplavující bič“ (-přel.). Také Daniel 11,10 o něm podává zprávu: „Synové onoho válčiti budou, a seberou množství vojsk velikých. A nenadále přijda, jako povodeň procházející bude.“
To je pro nás svět ve svém zaplavujícím charakteru. Dotírá na nás ze všech stran. Často jsme v nebezpečí, že poznáme jen jednotlivé útoky světa, které pak rozhodně odmítneme. Ale hrozbu z některé jiné strany přehlédneme.
Žalm 124
Šalomoun po celý svůj život stavěl jeruzalémskou zeď. To bylo velmi dobré, neboť to chránilo město před útoky nepřátelských vojsk. Avšak nepoznal vliv bezbožných národů skrze své ženy cizozemky. Jak bolí věta: „Ženy jeho naklonily srdce jeho k bohům cizím.“ (1. Král 11,4)
Svět je tak mnohostranný a doléhá na nás ze všech stran jako zaplavující vody. Můžeme jít do světa a bavit se s lidmi světa. To je jedna stránka. Ale můžeme také vzít světské zásady s sebou do svých rodin nebo dokonce do shromáždění. I to je nebezpečí.
Pyšné vody ukazují na antikristovy útoky. Už v Žalmu 123,4 jsou on a jeho přívrženci popsáni jako pyšní. Protože uprchlé už nemůže dostihnout, obrací celou svoji zlost na pozůstalé.
Svět ve svém pyšném charakteru může soužit také nás. Nevěřící lidé se pokoušejí nás zesměšnit, když nám podsouvají falešné pohnutky. Když se držíme Božího slova, dívají se na nás jako na zvláštní, konzervativní nebo staromódní. To jsou útoky pyšného. Pokoušejí se v nás – zvláště v mladých křesťanech – na cestě víry a poslušnosti vyvolat komplexy.
Oba nepřátelé – Assyrský i antikrist – pracují dvojím způsobem. Verš 6 mluví o loupeži zubů. To je rozvinutí moci. Verš 7 podává zprávu o osidlu ptáčníka. To je lest.
Nepřítel i proti nám rozvíjí svou moc, ačkoli ta je pro nás skrze výkupné dílo Pána Ježíše zlomena. Tak čteme v 1. Petra 5,8: „Protivník váš ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral.“ Používá k tomu svět. Příklad: Ve škole je ve třídě věřící děvče. Protože se neúčastní všeho dění, postaví se celá třída proti ní. Toto rozvinutí moci světa není snadné snášet. Je soužením pro naše děti.
Při jiných příležitostech vystupuje nepřítel se lstí. Překrucuje skutečnosti, zlo představuje jako neškodné. Tak jsme v Efezským 6,11 varováni zvláště před lstmi ďábla. Ten k tomu používá svět, protože je jeho knížetem.
Žalm 124
Obojí je nebezpečné. Když máme co činit s mocí světa, můžeme se zlomit ve víře. Lstí světa jsme v nebezpečí, že upadneme do hříchu nebo se spojíme se světem.
Tváří v tvář těmto rozmanitým útokům přichází ostatek k důležitému bodu: „Pomoc naše jest ve jménu Hospodinovu, který učinil nebe i zemi.“
Co to znamená pro nás? Jméno představuje vždy to, co někdo je. Tak je jméno „Hospodin“ vyjádřením slávy Boží osoby. Naše pomoc je tedy v tom, co je náš Pán. Když je v našich rodinách důležitý Pán Ježíš a my Jej v denním životě ctíme, vlastníme tu nejsilnější pevnost proti mocnému a lstivému světu. Jeho slavná osoba je nejlepší pomocí v konfliktu se světem. To platí také pro shromáždění církve. Čím více ve shromážděních vyzařuje osoba Pána Ježíše, tím lépe jsme zaštítěni proti vlivům a útokům světa.
Zde jde o praktické zkušenosti o velkosti Pána Ježíše v jednotlivých situacích života. Známe Jej z Bible. Je obšťastňující poznávat Jej v ní ve všech Jeho mnohých slávách. Ale je také působivé zakoušet Ho v každodenním životě. Osvětluje to jedna událost z Matouše 14. Tam se učedníci plaví před Pánem na druhý břeh jezera. On sám jde na horu, aby se modlil. Když učedníci trpí v důsledku vln, přichází k nim po vodách. Vstupuje do lodi a vítr utichá. Co činí učedníci nyní? Klanějí se před Ním a říkají: „Jistě Syn Boží jsi.“ Poznávají Jej jako Božího Syna skrze to, jak v určité situaci s nimi jedná. Činíme i my takové zkušenosti?
Žalm 124