Žalm 120
K Hospodinu v soužení svém volal jsem, a vyslyšel mne.
Vyhnanému ostatku je naprosto jasné, že je v cizině vystaven velkým nebezpečím od okolních lidí. Proto v 1. verši čteme: „K Hospodinu v soužení volal jsem, a vyslyšel mne.“ Tváří v tvář soužení se tito věřící utíkají v modlitbě k Bohu.
I my jsme nyní v cizině. Žijeme ve světě, který je nebezpečný, ke kterému ale už nepatříme. Pán Ježíš o svých učednících k Otci řekl: „Oni jsou na světě.“ (Jan 17,11) Tak činíme určitou mírou stejné zkušenosti jako tento ostatek v cizině.
Je důležité, abychom nepodceňovali hrozbu světa. Jsme-li si vědomi, jak je pro nás křesťany svět nebezpečný, smíme volat k Pánu. Jak potřebná je každodenní modlitba o ochranu pro nás a naše rodiny! Svým voláním k Pánu vyjadřujeme, že my sami se nemůžeme ochránit. Ani rodiče nemohou ochránit své děti.
Dovětek v 1. verši je krásný: „A vyslyšel mne.“ Ačkoli ostatek je v cizině ještě v soužení, říká ve tvaru minulého času: „Vyslyšel mne.“ To je řeč víry: Obklopeni nebezpečími světa důvěřujeme Bohu, že nás ochrání. Věříme slovům Pána Ježíše k Jeho Otci. „Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od toho zlého.“ (Jan 17,15)
Žalm 120
2. verš nám ukazuje, že svět s jeho slibnou stránkou je pro věřícího svod a klam. Rty mluví krásně, ale lžou. Zdání klame. Tím nás Boží slovo varuje, abychom se nenechali od světa – od této společnosti bez Boha – klamat. Někdy si skutečně myslíme, že lidé, kteří Pána Ježíše odmítají, vůbec nejsou tak špatní. Stává se dokonce, že si myslíme, že určití nevěřící jsou lepší než věřící. Možná že pracujeme s nevěřícím kolegou, který je neobyčejně přívětivý a ochotný pomáhat. Zároveň jsme postaveni do shromáždění s bratrem, který je zvlášť nepříjemný. Pak lehce přijdeme k závěru: Svět vůbec není tak zlý. Avšak jsme oklamáni. Neboť Bůh posuzuje lidi podle toho, jak si stojí k Jeho Synu. Když Ježíše Krista zavrhují, vzpírají se proti Bohu. Na to nesmíme zapomínat.
4. verš popisuje konec nevěřících lidí. Podobně se vyjadřuje i Azaf v Žalmu 73. Viděl, jak bezbožní radostně žijí, a záviděl jim, dokud v Boží přítomnosti neviděl jejich konec. O ostrých šípech z tohoto verše je zmínka také v Žalmu 45,6: „Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové.“ Ostré šípy mluví o budoucím soudu nad světem. Musíme bezbožnou společnost vidět Božíma očima a ne tak, jak se nám často představuje se svými přednostmi. Pak také rozumíme, co Pán Ježíš říká v Janu 12,31: „Nyní je soud světa tohoto.“ Rozsudek nad světem je tedy už vysloven a brzy bude vykonán.
Jejich konec je naznačen řeřavým uhlím. To je narážka na jezero ohně. Všichni lidé, kteří odmítají záchranu v Pánu Ježíši, budou jednou v ohnivém jezeru věčně trpět, ať jsou jakkoli přátelští, přívětiví a milí.
Žalm 120
Ostatek pociťuje exil jako těžkou dobu: „Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v salaších Cedarských.“ (5. verš) Někdy to také tak cítíme. Skutečně se ještě zdržujeme ve světě. Chodíme do školy, vykonáváme práci a máme co činit se svým sousedem. Avšak jako vykoupení se ve světě necítíme dobře.
Mešech a Cedar nám ukazují dvě nebezpečné stránky světa. Není docela jasné, co Mešech znamená. Když porovnáme všechna místa Bible, která mluví o Mešech, přijdeme k závěru, že představuje asi odklonění se od Božích zásad, tzn. bezbožnost. To dnes prožíváme dosti často. Společnost, ve které žijeme, se stále více odklání od božských principů. Tak například není dbáno na některá nařízení o manželství a rodině, když lidé nevstoupí do manželství, a přece spolu žijí a mají děti. Protože se musíme ve světě zdržovat, jsme v nebezpečí, že budeme touto bezbožností ovlivněni. Začíná to tím, že zlo kolem sebe už nevidíme jako zlé. Pak jsme ohroženi, že převezmeme bezbožné myšlení světa a následně podle toho také žijeme.
O čem mluví Cedar? V Písni písní 1,5 říká nevěsta: „Jsem černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.“ Srovnává černotu s Cedar a půvabné se stanovými závěsy Šalomounovými. Od přirozenosti jsme byli černí, byli jsme „v těle“. Ale vírou v Pána Ježíše jsme se stali půvabnými. Z toho poznáváme, že u Cedar se jedná o tělo, jak se veřejně ukazuje v mravní zkaženosti. I to na nás dnes doléhá. Co zlého se dříve dělo vskrytu, to se dnes v životě ukazuje zcela veřejně.
6. verš vyjadřuje vzdech ostatku, protože má světa dost: „Dlouho /nebo dle poznámky k elb. překladu: Dosti/ bydlí duše má mezi těmi, kteří nenávidí pokoje.“ To jsme možná ve škole, v práci nebo při vojenské službě také už pociťovali, když jsme byli takto obklopeni světem. Pak počítáme dny a ptáme se: „Jak dlouho ještě?“ Máme dost vlivů světa.
Žalm 120
„Já k pokoji, ale když mluvím, oni k boji.“ Tento verš popisuje další zkušenost ostatku v cizině. Chtějí žít se všemi lidmi v pokoji, ale nemohou mlčet o přicházejícím Mesiášovi. Toto svědectví jim přináší odpor lidí.
Stejně tak se i my pokoušíme – pokud na nás je – se všemi lidmi žít v pokoji. Petr to jasně říká: „A kdo jest, ježto by vám zle učinil, jestliže budete následovníci dobrého?“ (1. Pt 3,13) Ale i my chceme mluvit o našem Spasiteli. Jestliže o Pánu Ježíši vydáváme jasné svědectví, zakoušíme odpor nevěřících lidí. Také o tom mluví Petr, ale dále ukazuje, jak Bůh naše svědectví uznává. „Trpíte-li pohanění pro jméno Kristovo, blahoslavení jste. Neboť Duch ten slávy a Boží na vás odpočívá.“ (1. Pt 4,14) Duch Boží nalézá na lidech, kteří se snaží o pokoj a svědčí o Pánu Ježíši, místo odpočinku. Není to zvláštní Boží potvrzení pro jednání, jaké chce Bůh?