Žalmy 120–122
Největší část věřícího ostatku z izraelského lidu uprchne uprostřed doby soužení do sousedních zemí, protože to pro ně v Jeruzalémě bude příliš nebezpečné. Žalmy 120 – 122 nám líčí zkušenosti těchto věrných v cizině. Vyjadřují, jaké tam budou mít ve svých srdcích trápení, jak se ukazuje jejich důvěra v Boha a jaká pomoc se jim dostane.
Jako věřící křesťané nežijeme v době soužení, nýbrž v době milosti, ale máme co činit s týmž Bohem. K tomu také prožíváme těžkosti, i když nikdy tak veliké, jako budou u budoucího ostatku. V situacích trápení máme rovněž pocity. Proto chceme tyto Žalmy použít na náš život víry, ale přitom budeme dbát na to, že tyto verše nemluví přímo o nás.