Žalmy 120–134
Žalmy 120 až 134 mají všechny nadpis: „Píseň stupňů“. O tomto výrazu přemýšleli už mnozí. Někteří se domnívají, že Izraelité při vystupování k chrámu na každém stupni zpívali takový Žalm. Druzí si myslí, že každý Žalm byl vždy zpíván ve vyšší tónině. Avšak to vše vyvěrá z přemýšlení lidí. Boží slovo nám však nikde nevysvětluje, proč se tyto Žalmy nazývají Písněmi stupňů. Bůh má vždy nějaký úmysl, když nám něco sděluje nebo když nám něco zamlčuje. Ale při čtení těchto 15 Písní stupňů poznáváme duchovní vývoj.
Skládají se z pěti skupin vždy po třech Žalmech. Hlavní myšlenka skupiny je vždy obsažena v prvním z těchto tří Žalmů. Ty druhé dva jsou přidány, aby nám daly více porozumění a další pomoc k odpovídajícímu tématu.
Velkým zaměřením v Knihách Starého zákona je proroctví. To nás možná překvapuje, ale musíme myslet na to, že obsahem celé Bible je osoba – Ježíš Kristus, Boží Syn. Když byl pod inspirací Ducha Svatého psán Starý zákon, Boží Syn ještě nepřišel na zem jako člověk. Proto ukazuje tato část Bible v prvé řadě prorocky na příchod Mesiáše, a sice ze dvou pohledů: jako trpícího a jako oslaveného (1. Pt 1,11). Přišel před 2000 roky, aby trpěl a zemřel, ale brzy se zjeví podruhé v moci a slávě. Některá místa ve Starém zákoně mluví podrobně o Pánu Ježíši, jako např. Izaiáš 53 nebo Žalm 22. Často jsou to jen jednotlivé verše nebo oddíly, které se na Něho vztahují.
V Žalmech vyjadřovali věřící mužové ve velmi těžkých situacích svůj strach, svou bolest, svou naději a svou důvěru v Boha. Někdy jdou tyto pocity a dojmy nad zkušenost těchto věřících, protože skrze Božího Ducha vyslovovali prorocké výpovědi.
Příkladem je Žalm 22,2: „Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil?“ David, jenž tento Žalm složil, nebyl nikdy Bohem opuštěn. To je pravda jen o Pánu Ježíši ve třech hodinách tmy.
Žalmy 120–134
Tak spočívá největší cena Žalmů v tom, že nám představují Krista. On sám po svém vzkříšení vysvětloval učedníkům také ze Žalmů to, co se Ho týkalo (Lk 24,27.44). Evangelia nám podávají zprávu o tom, co Spasitel činil a učil. Avšak Žalmy nám popisují Jeho pocity, které přitom měl. Bůh nám ve své milosti dovoluje nahlédnout do srdce našeho Pána.
Písně stupňů nám podávají prorocký pohled na hroznou dobu soudů po vtržení věřících doby milosti. Pak přijde na izraelský národ velké trápení a různé soudy zasáhnou celé lidstvo. I v této těžké době budou lidé – zvláště z izraelského národa – věřit v Boha. Prožijí soužení, jaké do té doby nikdy nebylo, a potom nikdy více nebude (Mt 24,21). Avšak ze soužení vejdou do obdivuhodného království pokoje. Ježíš Kristus se zjeví na zemi k jejich záchraně ve velké moci a slávě. Zřídí své království a uvede věřící po trápení a pronásledování do odpočinku.
Písně stupňů popisují tento přechod od soužení ke slávě. Žalm 126,5 to vyjadřuje takto: „Ti, kteří se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.“ V této budoucí době bude Božím cílem shromáždit věřící ze všech pokolení Izraele do Jeruzaléma, aby jim tam požehnal a aby se Mu tam klaněli.
I my jako věřící žijeme pod tlakem opovržení a svodů bezbožného světa. Zde by nás Bůh vždy znovu chtěl společně vést na místo, kde Pán Ježíš zaslíbil svou přítomnost. Tam nám žehná a tam se Mu smíme klanět.
Poučení Písní stupňů mají způsobit růst k hlubšímu velebení. Tváří v tvář odporu světa jsme vnitřně připravováni pro chválení Boha, neboť tlakem, který na nás svět vyvíjí, jsme cvičeni ve víře. I nemocemi a těžkostmi v rodině a v povolání by Bůh chtěl naše srdce utvářet, vést nás blíže k Pánu Ježíši a vyvodit pravé velebení. Velebení je nejvyšší činnost, kterou vykoupený člověk může vykonávat.
Když byl Boží Syn kdysi na zemi, zjevil nám Otce. Ukázal nám lidem, kdo je Bůh Otec: milující, ctící a hledající Otec. Jako křesťanští velebitelé známe Boha jako Otce a máme k Němu vztah. Máme velkou výsadu, že Jej smíme velebit. K tomu by nás Boží Duch chtěl vždy znovu a stále častěji vést. Používá k tomu také Písně stupňů, ačkoli Bůh v té době ještě nebyl zjeven jako Otec. Velebení ve vlastním slova smyslu je společná věc. Přirozeně že se můžeme klanět také osobně. Velebení se zvláštním způsobem rozvíjí, když jsme shromážděni ke jménu Ježíš. Křesťanské velebení je jak v Novém zákoně, tak také v předobrazech Starého zákona téměř vždy ve spojení s Božím lidem.
Žalmy 120–134
Učiníme souhrn: