4       Symboly a obrazy Ducha Svatého

4.1      Proč Bible používá pro Ducha Svatého symboly a obrazy?

Bible nám pomocí symbolů a obrazů ukazuje, kolika různými způsoby nám Duch Svatý slouží a působí v náš prospěch.

O požehnání, které plyne z toho, že Duch Svatý přebývá ve věřícím, hovoří tři symboly: zapečetění (→ 4.2), pomazání (→ 4.3) a závdavek (→ 4.4). Každý výraz nám ukazuje jiný aspekt tohoto požehnání. Některé další symboly a obrazy jsou uvedeny na konci této kapitoly (→ 4.5).

4.2      Co znamená „zapečetění“ Duchem Svatým?

Křesťané, kteří uvěřili evangeliu své záchrany, jsou „zapečetěni“ Duchem Svatým (Efeským 1,13; 4,30; 2. Korintským 1,22). Pečeť je znamením pravosti a autority – podobně jako pečeť na královském dopise (Ester 8,8). Vypovídá také o vlastnictví – jako pečeť na čele (Zjevení 7,3; 9,4). A nakonec znamená také konečnost – nikdo se nemůže vměšovat, zasáhnout, ani na tom něco měnit (Daniel 6,18; Matouš 27,66; Zjevení 20,3).

Věřící, kteří byli zapečetěni Duchem Svatým, jsou tedy předně praví nebo autentičtí, protože jsou znovuzrozeni. Za druhé patří Bohu a za třetí jsou zachráněni navždy. Zapečetění následuje po víře, není závislé na zkušenosti (Efeským 1,13).

4.3      Co znamená „pomazání“?

Ve Starém zákoně se pomazání provádělo s ohledem na zvláštní úkol nebo funkci. Lidé byli pomazáni za krále, proroka nebo kněze (1. Samuelova 10,1; 16,13; 1. Královská 19,16; 2. Mojžíšova 28,41). „Pomazání“ tedy mluví o zasvěcení k nějakému úkolu nebo službě. Naznačuje také, že pomazaná osoba je obdařena porozuměním a mocí. Spojení těchto tří aspektů pomazání Duchem Svatým můžeme vidět v oddílech, které hovoří o Pánu Ježíši (Lukáš 4,18; Skutky 4,27; 10,38). Jako vykoupení máme pomazání Duchem Svatým, a tak máme porozumění pro Boží myšlenky (2. Korintským 1,21; 1. Janův 2,20.27).

4.4      Co znamená, že Duch Svatý je „závdavek“?

„Závdavek“ je starý výraz pro zálohu nebo záruku. Když kupující zaplatil zálohu na dům, je jasné, že hodlá doplatit zbytek. V tomto smyslu je Duch Svatý nazýván „závdavkem našeho dědictví“ (Efeským 1,14; 2. Korintským 1,22; 5,5). Bůh nám již dal svého Ducha, a proto nám jistě dá i budoucí dědictví: Budeme sdílet celosvětovou vládu Ježíše s Ním (Efeským 1,10.11.22.23).

Proto se v Efeským 1,14 dodává: „do vykoupení získaného vlastnictví“. Naše dědictví bylo již získáno díky dílu Ježíše Krista. Teprve v budoucnu však bude vykoupeno mocí a osvobozeno od všech nepřátelských vlivů. Zde jde o budoucí vykoupení. Dědictví nám už patří, ale musí být ještě „vyplaceno“ – jako dobropis, který jsme již obdrželi, ale ještě nebyl vyplacen.

4.5      Existují v Bibli ještě další symboly nebo obrazy Ducha Svatého?

Ano, ale zde budou zmíněny pouze čtyři obecně platné symboly a obrazy Ducha. V Bibli jich je mnohem více.

Olej je obrazem Ducha Svatého nejen v souvislosti s pomazáním (→ 4.3), ale i obecně:

• Olej dává světlo (2. Moj. 27,20.21; Zachariáš 4,2-6). Duch Svatý osvěcuje a poučuje (1. Janův 2,20. 27).

• Nádoby stánku byly pomazány olejem, aby byly zasvěceny a posvěceny pro Boha (2. Moj. 40,9; 5. Mojžíšova 8,10-12). Duch Svatý posvěcuje (1. Petrův 1,2).
• „Olej ve džbánu“ (1. Královská 17,12) mluví o Božím Duchu, jak v nás přebývá navěky (Jan 14,16) – aniž by Ho v průběhu času nějak ubývalo, i když se o svá požehnání dělíme s druhými.
• Nádoby, které musely být naplněny olejem (2. Královská 4,1-7), nám ukazují, že věřící mají být naplněni Duchem.

Voda jako taková je v Bibli často obrazem Božího slova. Tekoucí voda však mluví o Slovu, které je oživováno Duchem Svatým a používáno na naše srdce (Jan 4,10; 7,37-39). „Živá voda“ ve 4. Moj. 19,17 má také tento význam: Duch svatý používá Slovo na naše srdce.

Jan Křtitel řekl: „Viděl jsem, jak Duch sestupoval jako holubice z nebe a zůstal na něm.“ (Jan 1,32) Holubice patřila k čistým ptákům. Na rozdíl od havrana se holubice po potopě necítila dobře v prostředí, které charakterizovala smrt a nečistota. Proto se vrátila do Noemovy archy, dokud voda neustoupila (1. Mojžíšova 8,6-12). Protože Pán Ježíš byl bez hříchu, mohl na Něj Duch Svatý sestoupit jako holubice a zůstat na Něm. Holubice tedy vypovídá o čistotě a svatosti Ducha.

„Vítr“ a „Duch“ jsou překlady stejného řeckého slova (pneuma). V souvislosti se znovuzrozením Pán Ježíš přirovnává působení Ducha Svatého k vanutí větru: Je neviditelný, nevysvětlitelný, a přesto zjistitelný (Jan 3,8). Vítr mluví o Duchu, o tom, jak působí tajemně, a přesto bezprostředně.