3       Jak jednám s Duchem Svatým?

3.1      Co znamená modlit se v Duchu Svatém (Judův 20)?

Znamená to modlit se pod vědomým vedením Ducha Svatého. Když se Jím necháme vést, vyjadřujeme přesně ty správné touhy ve správném postoji (Efeským 6,18). Máme se modlit v Duchu Svatém, ale ne k Duchu Svatému (→ 5.5). Duch je v nás, aby utvářel a vedl naše modlitby.

3.2      Co znamená zarmucovat Ducha Svatého?

Věřící by neměli zarmucovat Ducha Svatého (Efeským 4,30). Přesto se to stává. Předcházející a následující verše uvádějí několik příkladů, jak a proč se to může stát: „špatná slova“, „hořkost“, „zuřivost“, „hněv“, „křik“, „rouhání“, „špatnost“ jsou příklady činnosti těla. Když se dopouštíme takových hříchů, zarmucujeme Ducha Svatého. Proto nám nemůže pomoci užívat křesťanských požehnání a růst v poznání pravdy. Nejprve je třeba vyznat spáchané provinění.

3.3      Je modlitba totéž, co uhašování Ducha Svatého?

Ne. Ducha zarmucujeme v důsledku nedbalosti v osobním životě. Uhašujeme Ho však, když si prorocké služby ve Shromáždění nevážíme nebo jí dokonce bráníme (1. Tes. 5,19.20).

Bible nám ukazuje, že tu mají být pravidelná shromáždění k budování pod svobodným vedením Ducha. Tam je možnost vyučování: Boží slovo je Duchem uplatněno na aktuální situaci posluchačů (1. Kor. 14,29). Žel existují křesťanská společenství, která ve svých sborech neposkytují příležitosti ke službě proroctví, alespoň ne pravidelně. Tam, kde se proroctví málo cení nebo kde se mu brání, je Duch Svatý uhašován. To neznamená, že nemůže pracovat vůbec, ale je značně omezován. To je velmi závažné.

Ale i tam, kde je zastáváno učení o svobodném vedení Duchem, je možné uhašovat působení Ducha, a to svévolnými činnostmi, zvyky nebo tradicemi.

3.4      Co znamená „zaslíbení“ Ducha Svatého?

Tento výraz se objevuje v listu Židům 10,29: „Uvažte, oč horšího trestu bude hoden ten, kdo pošlapal Syna Božího, a krev smlouvy, jíž byl posvěcen, měl za obecnou, a Ducha milosti potupil?“ To se týká nevěřícího, který zná evangelium, ale vědomě ho odmítá. Tímto způsobem potupuje Ducha Svatého. Pokud nebude činit pokání z tohoto odmítavého postoje, stihne ho věčný soud (Jan 3,36).

V přímé souvislosti se tento výrok vztahuje na Žida, který se na čas přihlásil ke křesťanské víře: Byl posvěcen „krví smlouvy“, a tak byl navenek postaven stranou pro Boha. Také navenek patřil k věřícím a vyznával, že přijal Krista jako Mesiáše. Pak se však odvrátil od oběti Pána Ježíše. Nyní už pro něho čekal jen Boží soud. Tato zásada se však se svými důsledky vztahuje i na nevěřící dnes, pokud nechtějí přijmout Ježíše Krista.

3.5      Co znamená „odporovat“ Duchu Svatému?

Poprvé je to řečeno o nevěřících, kteří odmítli slyšet a přijmout Boží poselství (Sk. 7,51). Kromě toho je také možné, že věřící odporují působení Ducha, když odmítají jeho svědectví, tj. když neposlouchají Boží slovo.