Někteří zaměňují Ducha Svatého s lidským duchem Ježíše Krista. To je zásadní chyba. Duch Svatý je božská osoba (→ 1.2).

1.2      Jak víme, že Duch Svatý je Bůh?

Tuto skutečnost jasně dokládá několik biblických pasáží:

• Duch Svatý je věčný (Hebrejům 9,14).
• Duch Svatý je na stejné úrovni jako Otec a Syn (Matouš 28,19).
• Duch Svatý je všudypřítomný (Žalm 139,7).
• Duch Svatý je vševědoucí (1. Korintským 2,10.11).
• Duch Svatý je všemohoucí: Jen Bůh může něco stvořit (Jób 33,4) nebo oživit lidi (1. Petrův 3,18).

Skutky 5 přinášejí další důkazy: Petr obviňuje Ananiáše, že lhal Duchu Svatému (Verš 3). Pak dodává: „Nelhal jsi lidem, ale Bohu.“ (verš 4) Duch je tedy Bůh.

1.3      „Přišel“ Duch Svatý, nebo byl „poslán“?

Obojí je pravda. „Přišel“, ale byl také „poslán“ Otcem a Synem:

• „Duch Svatý, kterého Otec pošle …“ (Jan 14,26)
• „… kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy.“ (Jan 15,26)
• „Odejdu-li, pošlu ho k vám.“ (Jan 16,7)
• „Když však přijde On, Duch pravdy…“ (Jan 16,13)

1.4      Duch Svatý byl poslán. Znamená to, že je na nižší úrovni než Otec a Syn?

Vůbec ne. Osoby Božství jednají jednomyslně, neboť mají stejné myšlenky a jednají společně. Při plnění společného cíle však přebírají různé úkoly a činnosti. Duch dobrovolně zaujímá podřízené místo někoho poslaného – stejně jako to činil Syn (Jan 3,17; 6,38; Filipským 2,7). Přesto jsou s Otcem „postaveni na roveň“. Stojí na stejné úrovni jako On (→ 1.2).

1.5      Kdy Duch Svatý přišel, aby přebýval na zemi?

V promluvě na rozloučenou k učedníkům (Jan 14-16) Pán vždy mluví o příchodu Ducha jako o budoucí události (→ 1.3). Duch Svatý mohl přijít až poté, co Ježíš Kristus trpěl, zemřel, byl vzkříšen a oslaven (Jan 7,39). Proč? Protože měl vydávat svědectví o slávě, kterou Kristus přijal v nebi.

Duch Svatý přišel v den Letnic (židovský svátek, viz Sk. 1,5; 2,1-4.33). Od té doby přebývá na zemi: v jednotlivých věřících a ve shromáždění (v církvi).

1.6      Co víme o Jeho charakteru?

Mnohé biblické pasáže přidávají charakteristiky, když mluví o Duchu Svatém. Tím nám dávají nahlédnout do jeho povahy:

• Duch Svatý (např. Sk 5,3),
• Duch svatosti (Římanům 1,4),
• Duch milosti (Zachariáš 12,10; Hebrejům 10,29),
• Duch pravdy (Jan 14,17; 15,26; 16,13),
• Duch života (Římanům 8,2),
• Duch Kristův (Římanům 8,9; 1. Petrův 1,11),
• Duch synovství (Římanům 8,15),
• Duch Božího Syna (Galatským 4,6),
• Ježíšův Duch (Skutky 16,7),
• Duch slávy (1. Petrův 4,14),
• Duch Boží (Římanům 8,14; 1. Petrův 4,14),
• Duch našeho Boha (1. Korintským 6,11),
• Správce /Zastánce/ (Jan 14,16.26; 15,26; 16,7).