„T
heo to dokázal!“ S těmito slovy vtrhl Matiuse do stanu. „Nad zátokou krouží vrtulník a hned bude přistávat.“
Arak se na něj nevěřícně zadíval. „Už? To se tam dostal neuvěřitelně rychle!“ – ‚Doufejme, že to bude dost rychle i pro Sammyho,‘ dodal si k tomu v myšlenkách. Hoch měl vysokou horečku. Od rány na noze stoupal vzhůru ke slabině světle červený pruh. V tu chvíli zaslechl i Arak hřmění motoru. Pak utichlo.
O několik minut později přiběhl do stanu pan Parker, následovaný pilotem a Theem. Bez mnoha slov donesli čtyři muži Sammyho do vrtulníku. Sammy se probral z polospánku.
„Araku,“ zašeptal. „Araku!“
„Prosím vás, poleťte s námi,“ požádal ho pan Parker.
„Ano.“
„Z ostrova vás dopravíme tak rychle, jak jen to bude možné,“ slíbil Sammyho tatínek ostatním.
„To není žádný problém,“ řekl Theo. „Chvíli tu ještě vydržíme. Hlavně, že se Sammymu dostane pomoci!“
„Budu dávat dobrý pozor na Maju a na malou alku,“ slíbil Matiuse a vzal kamaráda za ruku.
„Děkuji!“
Vrtulník se vyzdvihl od země se Sammym, jeho otcem, Arakem a pilotem na palubě.
„Kam poletíme?“ ptal se Tim.
„Čas nás tlačí,“ varoval Arak.
„Coral Harbour, nemocnice,“ navrhl Tim. „Chirurg, jeho asistent a anesteziolog tam v tuto chvíli jsou, aby dělali menší operace. Zítra poletí dál do Rankin Inletu.“
Martin Parker souhlasil.
Tim se vysílačkou spojil s Coral Harbourem, takže se všechno připravovalo k přijetí pacienta …
🟈
O dva týdny později.
„Je mně dlouhá chvíle,“ stěžoval si Sammy a díval se z okna svého nemocničního pokoje. „Kdy mně konečně dají chodicí sádru?“
„Ty jsi nepoučitelný, Sammy Parkere,“ zlobila se Aanja. „Ještě se ti nezahojila rána na noze a dostáváš pořád vysoké dávky antibiotik na ten ošklivý zánět! Buď vděčný, že ještě žiješ.“
Sammy nesměle přikývl. „Máš pravdu. Odpusť!“
Opřel se a pozorně se na Aanju zadíval. „Jsem vděčný. Nikdy nezapomenu, co pro mne udělali Theo, Arak, John a ostatní. Ale především Bůh, který mně tak pomohl, že se zase uzdravím. Budu Mu za to stále děkovat…“
V tu chvíli se otevřely dveře nemocničního pokoje a dovnitř vběhl Matiuse.
„Podívej se, koho jsem přivedl s sebou!“
Sammy vykulil oči. „Araku! Jak je to pěkné, že jsi přišel. A John! Johne, co tu děláš?“
Matiuse rozepnul parku a sáhl dovnitř. Vytáhl mladou alku, která se důvěřivě batolila po Sammyho přikrývce. Sammy ji pohladil prstem po měkké hlavičce. „Budu jí říkat Sylvie.“
„Vy jste nemožní,“ vrtěla hlavou Aanja. „Co když to uvidí sestra!“
John se smál. „U vás se opravdu něco děje. Myslím, že bych přece zase mohl žít v Coral Harbouru. Společně toho ještě určitě mnoho zažijeme!“
KONEC