H
odiny se vlekly nekonečně pomalu. Dr. Wembley šel s Matiusem do údolí, aby chlapcovu pozornost alespoň trochu odvedl od jeho strachu, který se vznášel také nad muži a ochromoval je. Pečlivě pokračovali ve studiu rostlin a sestavili jejich seznam.
„Většina z nich přestála první mráz,“ překvapeně konstatoval Matiuse a třel si promrzlé ruce. „Rostliny a zvířata opravdu dokážou žít v této ledové oblasti.“
„Ano.“ Doktor Wembley smutně přikývl. „V protikladu k nám lidem. Ještě nikdy v životě jsem si nepřipadal tak bezmocný,“ dodal spíš pro sebe. „A získal jsem velký respekt k této zemi a k jejím obyvatelům.“
„Asi vím, co myslíte,“ odpověděl Matiuse.
Hodinu po poledni se vrátil John. Derek mu tiše pomáhal vypřáhnout psy z postraňků.
„Tvůj bratr chtěl přeplout a přivézt pomoc,“ řekl John. „Byla to jeho myšlenka.“
„Ano, vím. On to dokáže!“
Maja běžela do stanu, aby přivítala Sammyho. Přitom vrtěla ocasem.
„Tak jsi zase přišla,“ šeptal Sammy tiše.
Maja zakňučela a olízla mu ruku.
John vešel do stanu. „Mám tě pozdravovat od Thea,“ řekl Sammymu. „Říkal, že si pospíší, jak jen bude moci!“
Sammy se na něho díval velkýma, nepřirozeně rozšířenýma očima. „Riskuje pro mě život. I ty jsi to udělal! Děkuji, moc děkuji, Johne!“ Vyčerpaně zavřel oči.
🟈
Aanja opustila letiště. Musela informovat Martina Parkera, Sammyho otce, a přitom se toho bála. Šla nahoru ke škole. Pan Parker právě vyučoval v 10. třídě. Aanja musela téměř dvacet minut čekat, než přišel do sborovny.
Martin Parker k ní rychle přišel. „Vy jste tady, Aanjo?“ zeptal se překvapeně.
„Nepřináším žádné moc dobré zprávy,“ řekla Aanja a snažila se, aby její hlas zněl pevně.
„Sammy? Je něco se Sammym? Stalo se mu něco? Prosím vás, mluvte!“
„Ne, ne,“ uklidňovala ho Aanja. „Dnes jsem mluvila s mladým pilotem Timem Nulaakem, který právě přiletěl z jihu. Vyprávěl o špatném počasí v Hudsonově zálivu. Ledové kry jsou hnány daleko na jih a podle jeho názoru blokují také severní břeh Coatsova ostrova. On ale neletěl nad ostrovem, a tak to neví přesně. Ale pokud měl pravdu, Linjavut tam uvázla, dokonce snad až do příštího léta.“
„Hm!“
„Šla jsem hned za vámi, pane Parkere,“ řekla Aanja. „Samozřejmě, můžeme počkat, zda se Sammy a ostatní vrátí v domluvený den…“
Martin Parker se podrbal na čele a unaveně se na ni podíval. „Co byste dělala vy, Aanjo?“
🟈
Další službu u Sammyho převzal Arak. Ani nepotřeboval teploměr, hned viděl, jak mu stoupla teplota.
Dovnitř tiše vstoupil John, ošetřil chlapcovu ránu a dal mu chladný obklad.
„Mám ti vyřídit od Matiusa, že malé alce se daří opravdu dobře,“ podával zprávu, „má výbornou chuť k jídlu.“
„Ano? To je dobře,“ řekl Sammy a usmál se. Pak zase usnul neklidným spánkem. Po chvíli vyděšeně zvolal: „Araku!“
Inuita se nad ním naklonil. „Sammy, jsem tady! Nenechám tě tu samotného!“
„Je už noc, Araku?“
„Ne, je pět hodin odpoledne.“
„Jestlipak to Theo dokáže?“
„Docela určitě.“
„Modlíš se za to?“
„Ano, Samueli, to děláme všichni!“
„Araku?!“
„Copak?“
„Mám – mám strach. Nechtěl bych zemřít. Všechno ve mně pálí jako oheň. Víš – pokud to Theo nedokáže – zemřu.“
Arak spolkl slzy. Bylo to velmi těžké! Ale nemělo smysl něco chlapcovi předstírat.
„Sammy, pamatuješ si ještě, o čem jsme nedávno mluvili?“
„O Ježíši.“
„Ano. Když se dnes obrátíš k Ježíši Kristu, pak budeš v bezpečí. Pán Ježíš, Boží Syn, dal Svůj vlastní život! Zemřel také za tebe. Když v Něho uvěříš, už nikdo ti nemůže uškodit, budeš navždy a navěky u Boha.“ „I když – i když zemřu?“
„I v tom případě!“ Arak otevřel Bibli a četl z Janova evangelia: „Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude. A každý, kdo jest živ a věří ve mne, neumře na věky. Věříš-li tomu?“
„Ano,“ zašeptal Sammy. „Věřím tomu! Co ještě musím udělat?“
„Vůbec nic, Sammy. Stačí, když věříš v Pána Ježíše. Řekni Mu, že ses před Ním provinil. A přijmi pro sebe to, že Pán Ježíš jako zástupce za tebe nesl tvé viny, provinění tvého života. Bůh ti je bude moci odpustit a přijme tě za Své dítě.“
„A víc není potřeba?“
„Ne. Abys byl spasen, není víc potřeba. Rozhodl ses?“
„Sammymu se ulevilo. „Ano, chci! Budeš se se mnou modlit?“ Arak přikývl.
🟈
Hodinu za hodinou se kolébal Theův nafukovací člun na vodě směrem na sever jako maličká ořechová skořápka. Před ním, za ním a kolem něho se rozprostírala nekonečná vodní plocha.
Theo přivřel oči a zamrkal. Byl moc unavený! Ale nemohl si dovolit žádnou nepozornost. Jednou rukou sáhl po nádobě s proviantem. Podařilo se mu nalít z termosky do kelímku trochu horkého čaje a vypít ho. Ten byl dobrý! Stále ještě vanul vítr od severoseverozápadu. Theo opravil kurs a podíval se na hodinky. Sotva se dostane do Coral Harbouru před setměním. Theo se naučil orientovat se podle hvězd.
🟈
Martin Parker neklidně chodil po sborovně.
„Kdyby to byl můj syn nebo kdyby tam byla Sára, letěla bych dolů a podívala se po ní,“ řekla Aanja.
„Letět tam? Ale jak?“
„Mladý pilot, o kterém jsem vyprávěla, Tim, má několik dní volno. Třeba by s námi na ostrov zaletěl.“
Martin Parker sáhl po telefonu. Aanja mu dala Timovo číslo. Pilot klidně poslouchal, co mu Sammyho tatínek vyprávěl. Aanja netrpělivě čekala.
Pan Parker se k ní otočil. „Tim Nulaak je ochotný, že s námi poletí na ostrov. Ale ne se svým letadlem. Vezme vrtulník, protože na Coatsově ostrově není žádná přistávací dráha. Za hodinu na nás bude čekat na letišti.“
Aanja si ulehčeně oddechla. „Moc ráda bych letěla s vámi,“ řekla zamyšleně. „Ale pokud by Sammy, Arak nebo ostatní skutečně potřebovali odletět z ostrova, pak je škoda každého místa.“
Pan Parker nerad přikývl.
„Doprovodím vás k letišti,“ řekla Aanja.