A
rak měl pravdu. V noci nad mořem burácel ledový vítr, lomcoval stany a skučel jako živá bytost.
Sammy se ve svém spacím pytli neklidně převaloval z boku na bok a teprve k ránu usnul neklidným spánkem. Budilo ho strašidelné hučení, praskání, burácení a skřípání.
V matném světle stanové lucerny Sammy rozpoznal, že Arak vzpřímeně sedí ve spacím pytli.
A teď už zase bylo slyšet to hlasité strašidelné praskání a skřípání.
„Co to je?“ šeptal Sammy.
„Led.“
„Co – co?“ Sammy se rychlostí blesku vyprostil ze spacího pytle a v ponožkách tápal ven. Ledový vzduch ho jakoby udeřil a téměř mu vzal dech. Zima pronikla i jeho teplým sportovním oblečením a dvěma páry vlněných ponožek. Sammy si rychle oblékl tlusté termokalhoty, vodotěsné kozačky a zimní parku.7
Společně s Arakem šli dolů do zátoky. Maja běžela vedle nich. Ale nebyla tak veselá jako předchozího večera, jako kdyby cítila, že něco není v pořádku. Začalo se jaksi bledě a šedivě rozednívat. Mlčky se zadívali na strašidelné divadlo, které se před nimi otevřelo. V zátoce a na pobřeží se hromadily ledové kry a úplně obklíčily Linjavut. Pouze docela v dálce ještě bylo vidět volné moře.
„Co se stalo?“ zeptal se Sammy. Byl celý bledý, dokonce i rty měl bledé.
„Bouře dnes v noci přihnala ledové kry ze severu sem.“
„Rozmrzne zase zátoka?“
„Určitě. Příští rok! Nemyslím, že tento podzim ještě teplota tak stoupne.“
Sammy na něho zděšeně pohlédl. „Ale jak – jakpak se dostaneme domů? Budou nás lidé z ostrova Southamptonu hledat?“
„Ano, určitě. Ale může to trvat. Přístav v Coral Harbouru je umístěn jižně. Pravděpodobně si tam vůbec nevšimnou, v jak vážné situaci se nalézáme. Podezření budou mít nejdřív tehdy, když se nevrátíme ve sjednaný čas.“
Sammy sklopil hlavu. „Proč jsme tě jen neposlechli?“ řekl tiše.
Arak si povzdechl. Pak ho utěšoval: „Neměj strach! Máme mnoho jídla a tak to tu chvíli vydržíme. Mohla by dojít voda. Ale John určitě zná pramen sladké vody.“
Sammy přikývl.
„Nejdřív si uvaříme dobrou silnou kávu,“ rozhodl Arak.
„Ano, po dobré snídani vypadá všechno jinak.“
Arak a Sammy vykročili zpátky k bivaku. Ale Sammy se ještě několikrát ohlédl a díval se do dálky, tam, kde ledové kry vytvářely za tlumeného praskání čím dál těsnější pancíř kolem severního pobřeží ostrova. Cítil se bezmocný tváří v tvář mocným přírodním živlům.
Arak ho ze strany pozorně sledoval.
„Vím, co si myslíš,“ přiznal Sammy. „Může to mít opravdu zlé následky, když se varování bere na lehkou váhu!“
Arak se trochu unaveně usmál. „Ty nemáš v tomto případě žádnou zodpovědnost.“ Chvíli mlčel. „Ale víš, o čem jsme nedávno mluvili?“
„Myslíš o Bibli a o Ježíši?“
„Ano. Varoval jsem tě, že budeš provždy ztracen, když neuvěříš v Pána Ježíše. Budeš navždy odloučen od Boha, v temnotě, kde už nebude nic pěkného, nebude tam láska, světlo, ani teplo. Chtěl bys to?“
Sammy zavrtěl hlavou.
Proto poslechni mé varování!“
Maakilutovi, dr. Wembley a Matiuse se mezitím také probudili.
„Zátoka je úplně plná ledu,“ vyhrkl Sammy. „Naše loď v něm pevně uvázla.“
Dr. Wembley polekaně vyskočil.
„Ano, vypadá to tak, že náš pobyt na ostrově bude trvat trochu déle, než jsme plánovali,“ doplnil Arak klidně. „Co teď budeme dělat?“ zeptal se dr. Wembley vylekaně.
„Musíme počkat, až nás budou hledat!“ vysvětloval Arak.
„Tady nahoře, v téměř neobydlené divočině? Kdo by nás tu měl hledat?“ Matiuse a Sammy ještě nikdy neviděli svého učitele takto rozrušeného. „Jsem zodpovědný za hochy!“
„Pan Parker přece ví, kam jsme odpluli,“ uklidňoval ho Arak. „Nechá nás hledat.“
„Co teď uděláme?“
„Pokračujte ve svých pozorováních a výzkumech, jak jste to měl v plánu. Naše situace je sice nepříjemná, ale nijak nás neohrožuje.“
Theo naslouchal tomuto rozhovoru se zrudlým obličejem. On a jeho bratři byli toho rána velmi tiší a málomluvní.
„Je vůbec nějaká šance, že bychom loď vyprostili?“ zeptal se Petr sklíčeně.
Arak zavrtěl hlavou.
„Dnes jsme chtěli pozorovat kolonii alek,“ řekl Sammy svému učiteli.
Obličej dr. Wembleye se trošku rozjasnil. „Správně. Rozhodně můžeme využít čas k tomu, co jsme si předsevzali. Jsem zvědavý, zda jsou ptáci po včerejší bouři ještě na skalách.“
„Teple se oblékněte,“ napomínal je Arak. „Teplota klesla na mínus deset stupňů a vítr je ledový.“
Sammy vyndal oblečení do sněhu. Přitom vzpomínal na Aanju a trochu provinile se usmíval. Kapuci si přetáhl přes hlavu.